New Yorku, miluji Tě!

I druhá zastávka potulného romantického cirkusu plného velkých příběhů, sdělení i režisérů, je lákavá nejen kvůli metropoli, v niž se odehrává. New York je tu jednotícím prvkem, společnou kulisou, zatímco Paříž byla loni svou pestrostí právě oním elementem, který větvil a košatil příběhy jednotlivých postav. Tam kde je Paříž zasněná a příjemně předvídatelná, tam je New York melancholický a klikatí se v nečekaných zvratech, nedořečených a nedořešených výpovědích... všechny cesty ale vedou do srdce, takže je to opět jen a jen procházka krevním oběhem. Tentokrát trochu pomalejší, vizuálně i duševně vykoupaná v bourbonu, ale o nic méně opojná. (09.02.2010)

Tentokrát najrozmanitejšie a najospevovanejšie mesto USA z pohľadu poviedkového projektu. New York a jeho rôzne podoby, rôzne uhly režisérskeho pohľadu na jeho súčasnosť..mladí, starí, rovní, nerovní..a ich varianty lásky v meste plnom mrakodrapov...Paris bol síce viac hrejivý, New York trošku chladil (možno je to tým Atlantikom)....v celistvosti zanecháva rovnako príjemný dojem a rovnako dobre odsýpa ako jeho predchádzajúca poviedková exkurzia.. (10.02.2010)

[imdb: 7.2/10] | me: Množstvo výborných hercov alias krásny obal. Vnútro je však rozpačité. Niektoré príbehy (vačšina) sú príliš intelektuálne, umelecké a snažia sa navodiť vizuálne pestrú atmosféru, pričom dej je v celku o ničom (... určite nesie nejakú hlbokú myšlienku, ktorú je však ťažké v tej celkovej mozaike nájsť). Ďalšie sú ľudsky zábavné, fajn a na nič iné sa nehrajú. V celku je to však moc hĺbavé a urozprávané prelínanie (rôznych) príbehov, v ktorých si určite každý aspoň jeden pútavý nájde. Mne to však nestačí ... (11.02.2010)

Paris, je t'aime (se kterým musím tento film chtě nechtě srovnávat), byl zcela jednoznačně rozdělen na povídky, které byly k ještě větší odlišnosti zakončeny uvedením jména režiséra. Tento snímek se snažil jít jinou cestou, jednotlivé segmenty více propojil, styl režisérů tak splývá, vlastně ani není poznat, je prostě neviditelný a ne že by mi to vadilo, ale právě jména na režisérských stoličkách a jejich styly, byly na Paříži tak zajímavé. U tohoto filmu si člověk neřekne: Jo, Tykwerova část byla boží, Coenovic také super. Místo toho je tu větší propojení povídek, lehce stravitelný a zapomenutelný děj a hlavně naprosté vymizení dramatických situací: v Paříži tekla krev, umíralo se tam ve více povídkách, střety mezi kulturami byly vypjaté! New Yorku, miluji Tě předkládá jen komediální skeče, v některých případech zakončených vtipnou pointou, které jsou ale co do stavění dramatických a emocionálnách situací naprosto bezzubé. Paříž se nebála ukazovat problémy města, New York se nás snaží přesvědčit, že je to to nejlepší a nejbezproblémovější místo k žití. Což je mi proti srsti. (Ano, vím, že je to o lásce a především o lásce k městu. Ale Paříž šla podle mě mnohem zajímavější cestou). ____ Ještě mě tak napadá, že problém je prostě v tom, že film o tomto městě vlastně vůbec nevypovídá! Tito režiséři svůj vztah k New Yorku na plátně nijak nezobrazili, chtělo by to lidi jako Martin Scorsese nebo Woody Allen, kteří na toto téma spíš mají co říct. (21.02.2010)

Zajímavé. Některé kousky jsou výtečné, některé slabší, ale dohromady dávají zvláštní mozaiku příběhů lidí, které spojuje jedno město. Vybraní herci ze sebe dávají maximum i když nejvíc na mě zapůsobil Shia a Hayden Christiensen v docela netradičních polohách. A po těch toulkách městem se mi zdá, že New York opravdu stojí za to vidět. (24.01.2010)