New Yorku, miluji Tě!

Přístupnější a vyváženější než Paříž. Jako vždy se najdou silnější a slabší segmenty, ale jako celek to většinou funguje. Nejlepším pro mě byl jednoduchý ale výstižný příběh s Bradley Cooperem, roztomilý s Bloomem, zábavný s Antonem Yelchinem a taky ten tajemný se Shiaou. Newyorkská mozaika zanechala hodně dobrý dojem. (31.01.2010)

I druhá zastávka potulného romantického cirkusu plného velkých příběhů, sdělení i režisérů, je lákavá nejen kvůli metropoli, v niž se odehrává. New York je tu jednotícím prvkem, společnou kulisou, zatímco Paříž byla loni svou pestrostí právě oním elementem, který větvil a košatil příběhy jednotlivých postav. Tam kde je Paříž zasněná a příjemně předvídatelná, tam je New York melancholický a klikatí se v nečekaných zvratech, nedořečených a nedořešených výpovědích... všechny cesty ale vedou do srdce, takže je to opět jen a jen procházka krevním oběhem. Tentokrát trochu pomalejší, vizuálně i duševně vykoupaná v bourbonu, ale o nic méně opojná. (09.02.2010)

Poměrně bolestivá, a hlavně nečekaná podpásovka přímo na solar plexus všem, kterým se líbila Paříž. Zajímaví jsou na New Yorku bohužel jenom herci - tedy ona kouzelná nevtíravost, se kterou se postupně na filmovém pásu zobrazují; v paměti zůstane i několik povedených scén a dialogů. Vše ostatní je prostoupeno hořkým kýčem, nudou, a celkovou neatraktivností, která z NY:ILY dělá vedle její starší sestřičky šedou a nezáživnou záležitost. (31.03.2011)

Když se zamilovávali lidé v Paříži a do Paříže, bylo to milé, nápadité i pestré. New York poskládal artovější skvadru, nabízí temnější odstíny lásky, stejně jako u předchůdce nicméně jen některé nabízí to, co si od podobných minipříběhů slibujeme. A prostě každému sedne něco jiného, což je přirozené. Je to poměrně kvapné, asi jako město samo, takže místy sotva dokončíme větu/myšlenku a spěcháme k dalšímu příběhu. Což je možná škoda. Někdy právě renomovaní tvůrci kopou průměrnou ligu, jindy béčkaři naopak přináší na krátké ploše docela dost muziky. Ani oni, ani hvězdní herci před kamerou ovšem nemají moc času se projevit. Ocitáme se v mírně melancholickém, příjemném stavu ve městě, které se nedokáže a ani nechce zastavit. (27.03.2018)

Z povídkové antologie New Yorku miluji, tě! na Vás možná nedýchne ta specifická, zvláštní atmosféra a kouzlo jaké v sobě má Paříži, miluji tě, ale i tak se vedle ní může směle postavit a obstát více, než dobře. Hvězdně obsazená mozaika lidských příběhů, které se navzájem prolínají, dokáže vykouzlit úsměv na tváři, pobavit i chytnout za srdce. Tady snad vůbec poprvé jsem viděla Haydena Christensena, jak dokázal projevit něco jako skutečné hraní:) Jeho krátká scéna s Andy Garciou mě dostala. Those stares...:) Nejvíce mě pobavil vtipný segment s Elli Walachem, smích zaručen. Jako kdybych slyšela rozhovory důchodců ze sousedství:) Za srdce mě nejvíce chytla povídka se Shiou a Julie Christie, dojala mě až k slzám. Shia je mimořádný, ty jeho oči... dokáže jimi vyprávět a neplatí to jen v tomto filmu. Má v nich všechno to, na co se slova nezmůžou. It really touches my soul. Jak zmiňoval kdosi na YouTube: "His eyes are so sad, I don't know how you can play something like this..." Nejvíc to zase dokázal okecat Ethan Hawke a nejlepší pointa je skryta ve vztahu mezi Robin Wright a Chrisem Cooperem. Hezká, příjemná romantická podívaná, která dokáže vyvolat emoce, navodí správnou, melancholickou náladu, aniž by přitom jakkoliv tlačila na pilu. (03.04.2016)