Dohodnuto

Milý, až úhledný, film o tom, že, když se potká člověk s člověkem a ne náboženství s náboženstvím, můžou spolu vycházet. Snímek o nenápadném kamarádství ortodoxní židovky a přesvědčené muslimky plyne hladce bez větších vzruchů a ukazuje alternativní přístup k sexu a manželství, kdy svazek domluví rodiče nebo dohazovačka a pro ženu (pravděpodobně i pro muže) je svatební noc skutečně první nocí. Proč ne, nemusíme se řídit stejnými pravidly a tradice domluveného manželství má své nesporné klady (pokud mají zúčastnění právo veta u nabízených protějšků, které jsou otřesné). ___ I tak ale z filmu, který má být o souznění překračujícím hranice náboženství, nenápadně vykukuje nesnášenlivost a opovržení nad „jinakostí“. Muslimskou dívku židovská matka její kamarádky téměř vyhodí z bytu a židovská slečna se v muslimské domácnosti odmítne napít i čaje, což je jasná urážka. Obě dvě dívky nakonec získají ženichy, které by jim záviděla skoro každá – co ale dívky z tradičních rodin, na které se takové štěstí neusměje a musí se smířit s tím, koho jí rodina vnutí? Film na to dává odpověď v postavě svobodomyslné sestřenice, která odmítla domluvenou svatbu a ortodoxní židovství. Může si sice žít po svém, ale rodina s ní skončila. Už se s ní nikdy neuvidí. Je to ně mrtvá.___ Takže, co snímek vypovídá o tradičních náboženstvích? Fajn a přijetí, pokud je akceptuješ se vším všudy. Pokud máš pochybnosti a chceš něco po svém, tak táhni dál – my tě už neznáme. (18.01.2016)

Az nehezky idylicky film, ve kterem se snad kazda postava snazi chovat dobre, nebo to tak alespon myslet... Myslim, ze pro tento film neni momentalne v Evrope nalada a opravnene! Pokud se vsak na film budeme divat bez predsudku (coz je defacto jedno z hlavnich temat ve filmu), bude se libit jeho civilni pojeti. Optimisticky, mily a trochu lzivy snimek s vybornou hereckou dvojici Becker-Benhamou. (19.06.2016)

Pekné vykreslenie priateľstva dvoch sympatických žien z dvoch rôznych "svetov". Veľmi príjemné posolstvo dotváralo prirodzenú atmosféru celého filmu. Mám rád filmy o ľudskosti, obzvlášť keď pôsobia tak nenútene ako práve tento milý príbeh vzájomnej dôvery a opory týchto dvoch žien, z ktorých by si mnohí ľudia chorí z predsudkov mohli zobrať pozitívny príklad. Škoda, že film nebol ešte viac zasadený do školského prostredia, kde sa priam núkalo na tých deťoch s rodiacimi sa predsudkami, ukázať nejaké väčšie snahy o šírenie tolerancie. Tam by to ešte všetko mohla zaujímavo zamiešať aj "starostlivá" pani riaditeľka. Práve toto mi prišlo také nevyužité, hoci aj tá zápletka o dohadzovaní životných partnerov nebola vôbec márna. No nevidím dôvod, prečo by obe dejové línie nemohli rozkvitnúť naplno. Ale aj tak, pekný film so šťastným koncom (aj keď ten pôsobil už trochu dosť strojene). (03.10.2014)

Traduje se, že američtí nezávisláci neví, o čem točit, takže točí o sobě, Dohodnuto tohle částečně splňuje – vychází ze zkušeností jedné z producentek a první třetina zaujme právě nebývalou autenticitou. Herečky jsou spontánní, jejich rozpačité úsměvy přirozené. Žádná křeč. Když scénář vyčerpá potenciál situace „ortodoxní židovka potkává muslimku“, začíná se ohlížet po příběhu, kterým je nakonec víceméně standardní romantická komedie. Nechybí klišé jako návštěva babiččina hrobu, střihová představovačka nepoužitelných snoubenců či hádka s matkou, jež samozřejmě nic nechápe. Nakonec i díky představitelce Rochel, podobné Jennifer Connelly, šlo o chytrý a sympatický film, před jehož občasnou didaktičností vzhledem ke školskému prostředí ochotně zavírám svou rýpavost do klece. 70% (30.08.2011)

Můj počáteční dojem, že se poučím především profesně, a to přes zkušenost práce s různými kulturami, přesto, že jsem omezená stykem jen s jednou menšinou, nakonec plynule přešel v poučení mnohem hlubší. Velmi inspirativní pohled na dvě prastará náboženství v kontrastu se současným životním stylem pomůže pochopit, proč si ortodoxní spoluobčané potřebují svoje zvyky uhájit a jak moc to mají těžké ve "svobodné" společnosti, která je ve skutečnosti mnohem větším otrokem, otrokem diktátu, který nemá žádné duchovní hodnoty, kořeny, tradice, nebo ty, co lidem ještě zbyly, dávno přeměnili k obrazu svému a pak bezmocně kroutí hlavou nad všeobecným úpadkem... Ano, každý v sobě máme poměr dobra a zla, avšak o tom, který z těchto sklonů budeme v našem životě víc používat, pomůže, krom přirozenosti samotné, rozhodnout také výchova, kterou nás vybaví rodiče, kterým zase pomáhají vytvořit pravidla vlastní zkušenosti ovlivněné trendy, nebo jim je přikazuje víra předků. Společná by jim měla být uměřená dávka svobodné vůle a možnost naslouchat instinktům. Je patrné, že bychom se měli navzájem poznávat a ne odsuzovat a možná si pak vzít malé kousky hodnot, co vyznávají jiní, za vlastní, čímž nic nezkazíme, protože v podstatě všem záleží nejvíc na tom, co řeknou, nebo si pomyslí ostatní - ať je to muslim, žid nebo bezvěrec a všichni potřebujeme předepsat recept na pravidelnou dávku tolerance, záleží, kolik z nás bude ochotných jít si ho vyzvednout... Rozhodně tak neučinilo odpudivé převtělení Báry Štěpánové v podobě lascivní ředitelky školy, která se pokoušela oběma učitelkám vnutit svůj styl života jako jediný správný, ohánějíc se 21. stoletím, které se pyšně vyvyšuje nad všechna tmářství uplynulých věků, samo se vyznačujíc upínáním se k horoskopům a kartářkám na telefon... Ne, lidé nemohou mít totální svobodu - přišli o ni vyhnáním z ráje, a když si myslí, že jí získali zpět, netuší, že ve skutečnosti jen změnili pána... P.S. Už vím, proč jsou Židé tak úspěšní - jsou totiž výběroví :-) (21.05.2014)