Ptačí zpěv

Ach, ten klavír, který nepřestane hrát ani po třech hodinách filmové stopáže. Stále si v mysli představujete klávesy a melodie vás zcela pohltí.. Toto válečné drama mi bylo doporučeno jednou sličnou slečnou, tak doufám, že ji můj komentář a hodnocení příliš nezklamou. Nuže. Naprosto epický příběh o veliké lásce dvou mladých lidí, kterým se do cesty připlete první světová válka, svině jedna. V prvopočátku samotného vyprávění, v retrospektivní vsuvce, zjišťujeme, kterak mladičký klučík svede vdanou slečnu a společně prchají za kopečky. Pak jsou však záhadnými okolnostmi rozděleni a mladý voják pak téměř celý zbytek filmu prolézá zákopy, vzpomíná, jak to bylo tehdá fajn, a vůbec se snaží všemožně přežít. Opravdu mne potěšily výkony mi takměř neznámých herců, kde se mi zvláště líbila maličko šilhající Isabell. Pak jsem byl docela unešen výbornou atmosférou, kdy na frontě v zákopech divák skutečně cítil, že válka je opravdu na hovno a zvláště pak, když umřete. S mnohými postavami jsem hluboce soucítil, až mi z toho bylo úzko a naplňovaly mne rozporuplné pocity. Na jednu stranu mne těšilo, že je to vše skutečně o válce, kde "happyendy" nelemují každý zákop. Na druhou stranu mě to občas rozhněvalo, když už jsem některým držel palce a onen osud se jim poskládal trochu jinak do cesty. Obdivuji celkovou kvalitu na vzdor tomu, že šlo o TV film. Nicméně mi to vše přišlo místy patetické a roztahané, až jsem chtěl popohnat čas a zrychlit vývoj situace. Celkově tedy náramná spokojenost, ač k dokonalosti ještě krůček chyběl. 85% (22.10.2012)

K Birdsong jsem přišla zcela neposkvrněna literární předlohou a můžu říct, že jsem po dvou dílech byla emocionálně zcela vyšťavená. Hrůzy války jsou chytře prokládány flashbacky vzpomínek na jedno nezapomenutelné léto na francouzském venkově. Joseph Mawle a Richard Madden jsou výborní. Především mě ale o svém talentu přesvědčil Eddie Redmayne, který mě dojal k slzám. Jen bych dala nevím co za to, aby si v castingu zařadili pod kolonku "nevinná Francouzka" konečně někoho jiného než Clemence Poesy. Birdsong je skvělým příkladem toho, jak se vyrovnat s hromadou klišé. Ani na chvíli jsem neměla pocit, že ze mě někdo účelně ždímá emoce. Válečné scény jsou jimi totiž tak nabité, že to ani nebylo třeba. V tom bych Birdsong bez výčitek přirovnalala k Na západní frontě klid (1976). A stejně tak bych tento film mohla přirovnat k Pokání, protože i po něm jsem měla pocit, jako by mi někdo dal ránu. This isn't a war. This is an exploration of how far men can be degraded. (20.02.2012)

Rok mi trvalo se na to podívat. Nelitoval jsem. A přece... A přece je tu problém. U tohoto typu romantiky je prostě nezbytně nutné být pohnut osudy hlavních postav, jenže když jsou ty hlavní postavy občas na facku a občas dělají věci, nad kterými si racionální část mé osobnosti rve vlasy, je to hodně špatný základ. Nejsem sice kdovíjaký znalec ženské povahy, ale přece jen, že se Isabell vzdá dětí hned dvakrát? A takové to zamlčování a dozvídání se "jsem otcem" melodramaticky nečekaně, to je sice hezký na filmovým pásu, ale v reálu je to na minimálně pár ostrých slov. Ani Stephen by ode mne nevyšel bez pár pohlavků, aby se v některých situacích dal dohromady. Paradoxně mi jako největší chudák připadá Isabellin manžel, který se ale stejně jako jeho děti náhle dostane z filmařského záběru, aniž by byl jeho osud autory považován za důležitý. To mi trochu vadí, když jsou postavy dělené na ty hodné zájmu a na ty jež hodné zájmu být nemají a nemáme se starat. Pochvalu ovšem zaslouží herci i nečekaně velkorysá výprava, jakou bych u tohoto typu dramatu nečekal a jež ve scénách z bojiště rozmáchlostí i působivostí dalece přesahuje mnohem známější Panství Downton. Působivá je rovněž hudba. Jsem na vahách, protože po formální a herecké stránce sahá dílo po metách nejvyšších, příběh, jednání a motivace postav to ale sráží dolů. A to je pro mě hlavní, takže jen tři, byť silné hvězdy. (23.06.2013)

Tak u tohoto případu by mě obzvlášt zajímalo, kdo měl na starost obsazení.. Příběh by nebyl vůbec špatný, ale zkrátka si nedokázal udržet moji pozornost kvůli příšerným výkonům šilhavé Poésy a Redmayneho, oproti kterému má i ta Bella ze Stmívání pořádné mimické svalstvo a krásný úsměv. Tak málo charismatické a tak hodně prkenné herce jsem již dlouho neviděla. Docela mě to mrzí, protože bez nich by děj určitě odsýpal o něco svižněji. Navíc mám válečnou romantiku celkem v oblibě. Nezbývá než doufat, že se někdy dokopu k jeho dokoukání - snad v nějakém podnapilém stavu, aby mi ti dva nelezli tolik na nervy. A mimochodem..jediné, co mě přimělo film nevypnout dříve byla účast Krále Severu. (25.07.2013)

Rozporuplně bizarní. Něco jako sledovat Džejn Óstenovou kouřit Remarka. Dílem sugestivně a skvěle natočená První světová, dílem viktoriánské pičičandy, u kterých má jeden chuť vyšívat chrty a sledovat, jak mu chladne odpolední čaj. Prostě takový "Na Západní frontě Rozum a cit". Jen opravdu nechápu, proč narvali do role romantického milovníka někoho, komu opařili držku vařící vodou. Ten slizák mě irituje a kazí mi estetické zážitky, kdekoliv ho obsadí, a doteď nemůžu zapomenout, jak svým xichtem ruinoval Pilíře země! Našli k němu sice stejně strašlivou Angličanku, ale to není nic těžkého, jiné tam totiž nebydlí. Takže půlka filmu výborná, půlka připomínající zpocené podpaždí otylé, padesátileté panny, to máme dohromady za tři. (01.06.2013)