Ptačí zpěv

Sakra, Benjen Stark několikrát krájel velice potentní cibule. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že by se dojem z výsledného díla několikanásobně zlepšil, kdyby se vynechala ta romantická minulost a stávky zaměstnanců továrny a zůstalo se "jen" u války. --- Sakra, nemůžu na to přestat myslet. Ty válečné pasáže byly tak brutální. Ačkoliv je celý film nazíraný jaksi pohádkovou optikou kvůli tomu romantickému rámci, tak ta válka působí nevypočitatelně, drsně a zbytečně. Hlavní hrdiny, respektive tu skupinu vojáků, které film sleduje, ukazují tvůrci výlučně jen selhávat/prohrávat, a "jediné", co se jim ve výsledku podaří, a to jenom nepatrnému zlomku z nich, je přežít, a i to spíš díky náhodě/štěstí než vlastním přičiněním. Válečné filmy nejsou můj vyhledávaný žánr, i když si některé válečné filmy velmi velmi velmi cením, tak nejsem schopná odhadnout, jak častá je tohle strategie, ale nemůžu na to přestat myslet a srdce mě bolí. (19.09.2022)

Vůbec jsem nepostřehl ten ptačí zpěv, ani nic jiného ptačího. Zob tam nebyl, chřipka ještě neexistovala, hnízda tam taky nebyly (ani kulometné, což je divné, vzhledem k tomu, že se to odehrávalo během 1. sv. války). Oni tam nebyli snad ani žádní ptáci. Celkově to zákopové válčení moc šancí k akci neumožnilo, a tak se to projevovalo hlavně hromadou bláta a zničenou zemí nikoho. Na Němce se dalo narazit jen v podzemí - a to jediné mě tam překvapilo: že se tenkrát tak razantně razily tunely pod nepřátelskou linii - myslím ale, že moc efektivní to nikdy nemohlo být. Ale to je jedno. Romantická rovina nevybočuje ze všech těch různých klišé z vyšších vrstev, které jsme už tolikrát viděli. A pak je tu Eddie Redmayne. Kurva Eddie, už to nehraj. Nevím, proč se kolem něho teď točí taková vlna popularity, ale já ho viděl 2x, teď po třetí a zjistil jsem, že ho stačí vidět jednou a jakobych ho viděl vždycky. Herectví prostě furt to samé, navíc tady často (opravdu hodně často) jen stojí a čumí. Navíc se mi do té role absolutně nehodil, takovej jakejsi skrytej jemnostpán... Celé je to strašně natahované, ale chápu, že spolu s šetřením rozpočtu se na tom podepsala hlavně TV produkce. Mě to ale v podstatě nebavilo. (08.03.2020)

První část za tři slunce, druhá celek zvyšuje na čtyři. Ptačí zpěv je dražší televizní produkcí, která se nebojí větších válečných výjevů i naturalističtějších scén. Jeho středobod se nicméně drží na komornější rovině mezilidských vztahů. Ty jsou na sebe našroubovány a vzájemně se prolínají. Největším negativem tak je občasná přílišná natahovanost, která jde až na hranu snesitelnosti. Dále pak patos, kterému se prostě asi i kvůli předloze nedá vyhnout. Příběh na tom prostě stojí. Naopak největší pozitivum tu je herectví Eddieho Redmayna, který nepotřebuje repliky, aby na něm bylo vidět co chce říci a jaké emoce prožívá. Též Clémence Poésy, která mu skvěle sekundovala a samozřejmě režie, jenž přes onu zdlouhavost moc dobře věděla, jaké úseky z nastalého stereotypu vyzdvihnout a kde je potřeba přidat napětí. Takže palec nahoru a jeden z těch lepších filmů z tématiky Velké války. 75% (18.07.2018)

Na jednu stranu se mi líbila kamera i exteriéry (až na "laciné" animace velkých útoků na frontě), na stranu druhou dívat se z celkových 165 minut snímku minimálně celou polovinu na různé němé výrazy tváří akterů, především Eddieho Redmaynea, to bylo poněkud psychicky náročné :) Příběh byl příšerně předvídatelný, nicméně mi to nijak výrazně nevadilo, střídaly se mi do toho scény z fronty, což mne - jako správného maskulinního milovníka válečných scenérií - víceméně uspokojovalo a ani nerušilo. Vlastně celá ta forma vyprávění se mi docela líbila, ani herecké výkony nebyly špatné (btw. tak polovina obsazení si zahrála v Game of Thrones), ale 3 hvězdy dávám jenom s oběma přimhouřenýma očima a odřenýma ušima. 50%. (19.06.2013)

Rok mi trvalo se na to podívat. Nelitoval jsem. A přece... A přece je tu problém. U tohoto typu romantiky je prostě nezbytně nutné být pohnut osudy hlavních postav, jenže když jsou ty hlavní postavy občas na facku a občas dělají věci, nad kterými si racionální část mé osobnosti rve vlasy, je to hodně špatný základ. Nejsem sice kdovíjaký znalec ženské povahy, ale přece jen, že se Isabell vzdá dětí hned dvakrát? A takové to zamlčování a dozvídání se "jsem otcem" melodramaticky nečekaně, to je sice hezký na filmovým pásu, ale v reálu je to na minimálně pár ostrých slov. Ani Stephen by ode mne nevyšel bez pár pohlavků, aby se v některých situacích dal dohromady. Paradoxně mi jako největší chudák připadá Isabellin manžel, který se ale stejně jako jeho děti náhle dostane z filmařského záběru, aniž by byl jeho osud autory považován za důležitý. To mi trochu vadí, když jsou postavy dělené na ty hodné zájmu a na ty jež hodné zájmu být nemají a nemáme se starat. Pochvalu ovšem zaslouží herci i nečekaně velkorysá výprava, jakou bych u tohoto typu dramatu nečekal a jež ve scénách z bojiště rozmáchlostí i působivostí dalece přesahuje mnohem známější Panství Downton. Působivá je rovněž hudba. Jsem na vahách, protože po formální a herecké stránce sahá dílo po metách nejvyšších, příběh, jednání a motivace postav to ale sráží dolů. A to je pro mě hlavní, takže jen tři, byť silné hvězdy. (23.06.2013)