John Carter: Mezi dvěma světy

Očekával jsem od toho mnoho, ale jediné, co mi to pořád připomínalo byla Herbertova Duna a spousta dalších podobných filmů (výčet má ve svém komentáři uživatelka Mertax). Spousta klišé a již vyřčených dialogů. Kromě vizualizace nic zajímavého, ale jelikož vizuálně "krásné" jsou dneska téměř všechny filmy, nemůžu to ani hodnotit. Spousta chyb ohledně jeho síly atd. (probíráno již v jiných komentářích). Hodnocení 35%, očekával jsem od toho filmu mnohem více i se dalo vyždímat mnohem více. (08.03.2012)

Jaromír Jágr se dočkal. Hollywood oslavil jeho životní jubileum tím, že mu vystavěl filmový pomník. Pravda, hlavní hrdina se mu kromě muskulatury moc nepodobá, ale švejkuje (= salutuje) na jedničku. A když se posléze přidají i další barevné postavičky, nenajde se snad nikdo, kdo by o poctě kladeňákovi pochyboval. Co bych přece jen tomuto sportovně laděnému filmu vytknul je práce trikařů. Svět rudé (ehm, spíše žluté) planety se jim vesměs povedl, stejně jako velcí urostlí zelení fanoušci i s jejich zvířecími mazlíčky, ovšem nepochopil jsem, kdo v zápalu boje odstranil Carterovi tu skokanskou tyč. Jak jinak si vysvětlil to nenápadné přesazení děje z hokejové arény do sektoru skokanů o tyči, když hlavní nářadíčko je prostě fuč. A skáče se pořád, logika nelogika. Tahle kombinace Avatara, Star Wars: Epizody 1 a Bílých mužů, co (ne)umějí skákat se moc nevyvedla. Ale což, důležité je, že kino se občas rozchechtalo na celé kolo (i když na místech, kdy by to nikdo nečekal) a to si ty dvě hvězdičky jistojistě zaslouží. (08.03.2012)

Space Opera, aká nemá obdoby. Prastará klasika scifi žánru, ktorá ovplyvnila knižný a neskôr aj ten filmový svet pritom rozhodne nie je tak detská a naivná ako sa môže zdať a vyniká striedaním odľahčených a vážnejších nálad podľa potreby či nepolopatistickým dávkovaním informácií pre diváka. Aj ten nie úplne chronologický vývoj deja slúži príbehu a zo záverečnej pointy aj zásluhou fantastického Giacchinovho soundtracku žmýka maximum, pričom emócie fungujú aj v iných kľúčových scénach. Že John Carter prepadol ma vlastne vôbec neprekvapuje, ale veľmi ma teší, že som aspoň jedno dobrodružstvo mohol zažiť s ním. I keď nie je zďaleka pre každého, ja som sa v ňom našiel. (29.05.2012)

Marťanská telenovela. Technicky brilantní, to se od Stantona dalo čekat, ale ve všech ostatních ohledech problematická. John Carter je návratem k "velkým vyprávěním", přičemž je nijak neaktualizuje, bohužel ani nedokáže čerpat z jejich jímavosti a magnetismu. John je jako hrdina sporný už jen tím, že jeho "superschopnosti" jsou celkem pochybně rozvržené - chvíli se chová jako tuctovka, pak najednou vrší nepřátele do úhledných pyramid. Bohužel požitek z podobných hrdinů plyne do určité míry z předvídatelnosti a z něj plynoucího sladkého očekávání triumfu geroje nad těmi, kteří nemají ponětí. Carter umí skákat, ale neumí nadchnout. I proto, že Taylor Kitsch je dost kýč. A také proto, že scénář se noří do slaboduchých frází a zbytečných žvástů, které korunuje i tou trochou moralizování. Není nad to, když se plácá o destruktivním dopadu společenských rozdílů ve filmu za dvě stě milionu dolarů. Slabé jsou nejen řečičky, ale i postavy jako takové - neškodné deriváty mnohokrát viděného bez nějaké zásadnější přitažlivosti. Strašně rád bych napsal, že jsem viděl okouzlující sci-fi staré školy. Ve skutečnosti jsem viděl něco, co má mnohem blíže ke Skryté hrozbě než Nové naději - a na rozdíl od Lucase nemá Stanton otevřenou pokladnici fungující mytologie. Jede na dluh, slibuje, slibuje, ale nikdy ho nesplatí... Z celého filmu mi zůstávají v paměti dva momenty: výborně zúročený flashback a pohlavek. Jenže těch Carter i jeho tvůrci potřeboval fakt mnohem víc. Tři hvězdičky z úcty k technické stránce (a snad i z úcty k odvaze vzkřísit tuhle literární mumii). (06.03.2012)

....ZKRÁTKA, ROZENÝ VÁLEČNÍK.... /// Marťan má bejt zelenej a Devátej paprsek modrej. Tohle bych neřešil. Snad jen, že Taylor Kitsch s foťákem byl za sympatičtějšího geroje. Tady v tom mi vobčas neštymuje..., ale vím hovno, jak má takovej hrdina, jehož jméno bude vepsáno do oblohy vypadat. Béčkově zábavnej příběh v áčkovým hávu. Fórky, příšery, bílej muž co umí skákat – klučičí duše dobrodružnýho (neskákajícího) romantika zaplesala. Přitom – taková kravina (a kolik to muselo dát práce...). A John Carter z Marsu zní fakt líp než John Carter ze Země. (si to zkus: ,,Fr z Marsu ....“ - no jóó....) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Princezna z Marsu“, kterou napsal Edgar Rice Burroughs číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jestli si princezna z Marsu může vzít vojáka z Virginie. 3.) Já by sem chtěl (moc by sem chtěl) na Mars. 4.) Thx za titule ,,dezo“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (29.05.2012)