Fairy Tail

Po zhlédnutí prvních třech dílů jsem Fairy Tail odsoudil jako hloupou záležitost čistě jen pro náctileté dívenky okouzlené světem anime, která pro každou dívenku nabízí alespoň jednu klučičí postavu schopnou pravidelně ji přivést do stavu vrcholné blaženosti a touhy ventilovat všemožné topic i off-topic fóra obrázky a žvásty o oné oblíbené postavě, nastavit si na plochu její tapetu etc. Přemíra rádoby vtipných momentů a klišé tomu taky zrovna moc nepřidala, proto jsem seriálu moc nevěřil a k dívání se na další díly přistupoval s lehkou skepsí. Podobně smíšené pocity ze začátku jsem měl například u Soul Eatera, kde jsem taky nějak po třech dílech odsoudil seriál jako magořinu určenou pro těžko popsatelné publikum, ovšem později jsem si jej docela oblíbil. U Fairy Tailu sice počáteční skepse postupem času začala pozvolna opadávat, nikdy však neodpadla úplně. Potěšilo mě, že Fairy Tail nabízí hlavní postavy, které sice nejsou po stránce vlastností a významu kdovíjak výjimečné, avšak dokáží si získat divákovy sympatie a umí seriál táhnout. Co zvlášť oceňuji je fakt, že žádná z postav netrpí komplexem méněcennosti, jenž by postupně odbourávala (z úplného loosera na začátku, který se ustavičně utápí v nešťastných vzpomínkách z minulosti, se postupem seriálu stává za pomoci přátel prvotřídní hvězda), ani příliš otravným egoismem à la Black Star z výše zmíněného Soul Eatera, ba dokonce jsem zatím nenarazil na typ otravné a neschopné slepice à la Sakura nebo Orihime (Lucy je bez problémů snesitelná). Postavy jsou sice sebevědomé, ale sebevědomé takovým docela příjemným způsobem, že jsem si je dokázal oblíbit a vlastně jen kvůli nim i dokoukat seriál do konce. Nejraději jsem měl Nacua a Graye (heh, zajímavý to paradox; nejdřív jsem je odsoudil jako postavy ryze stvořené pro natěšené dívenky, ale ve finále jsem si je sám oblíbil... pche!), ale líbíly se mi i Happyho glosy. Co se humoru a hysterických výlevů týče – na to je potřeba si stejně jako u Soul Eatera zvyknout. Nebo alespoň já jsem si musel zvyknout. Jinak musím ještě vyzdvihnout hudbu, kde se jednak mísí různé motivy – keltská hudba, variace na různé klasiky (Offenbachův Orfeus v podsvětí mě snad ještě v žádném provedení nezklamal), pro Takanašiho tolik typické chorály, rock, mixy tohoto všeho... a dokonce ještě motivy ze soundtracku k Heroes IV. Ano, fajn, fajn, tak to by byly klady. Teď však přichází na řadu zápory, které v mém dojmu bohužel nad klady převažují. Začněme příběhem, který je značně rozkouskován, není celistvý a chybí mu nějaká sjednocovací linka, byť sebevíc tenká. Najít One Piece, stát se hokagem, porazit Arrancary – ne, něco takového tu prostě chybí. „V tomto složení zažívají při plnění různých úkolů mnohá dobrodružství”, píše se ve zdejší synopsi, ovšem spojení "zažívají mnohá dobrodružství" je moc málo. Zkrátka tu postrádám nějaký nadrámec, který by dával diváku významný důvod dívat se na seriál dál, případně nějaký příběhový domino efekt, kde by na sebe události jasně navazovaly a tvořily do sebe zapadající články řetězce. Ne. Děj Fairy Tailu vypadá asi takto: událost (ta předchozí je putna) – pauza – událost (ta předchozí je putna) – pauza. A tak dále. Příběh je natolik schematický, neoriginální a nepropracovaný, že bych si dokonce dovolil tvrdit, že při troše času a fantazie bych byl schopen vyjádřit obecným vzorcem náplň jednotlivých částí příběhu. A stejně jako stagnuje příběh, stagnuje i vývoj postav. Co vidím jako další problém, jsou souboje a záporáci. Je mi sympatické, že souboje nejsou natahované jak guma ve One Piece, ovšem jejich provedení je vyloženě tristní. Má se jednat o bojový seriál (rozuměj japonsky: šónen), ovšem pokud je cenzurována krev (při soubojích, kde se mydlí aktéři hlava nehlava, je vidět vždy jen pár škrábanců a odřenin), bojové klišé je přítomno v míře více než malé („... když jsem pořádně nasranej, porazím hravě úplně každého!”) a všechno zlé porazí síla přátelství, pak je prostě o napětí a poutavost soubojů nouze. Stručně a jasně, příběh a vývoj postav jsou hodné kvalit telenovely. Naprosto vážně. Když si pustíte třeba 5. a 120. díl, uvidíte jediný posun v tom, že přibyly nové postavy, jinak se nikam nic neposunulo. To je prostě špatně. A nebo ne, pozor, posunulo! –– 2* dávám za hudbu, hlavní postavy a humor. Zdejších 82% opravdu není moc adekvátních. (14.06.2012) (méně) (více)