Duel Frost/Nixon

Z filmů se scenáristickým podpisem Petera Morgana, které jsem zatím viděl, patří Duel Frost/Nixon bohužel k těm slabším. Na jedné straně perfektní herecké výkony Franka Langelly, Michaela Sheena, Sama Rockwella a Kevina Bacona a podařená dokumentární atmosféra, na straně druhé vcelku zbytečné postavy včetně (bohužel) Rebeccy Hall, jejíž smysl jsem úplně nepochopil, a stěží uvěřitelné scény mimo kamery - například ten noční telefonát. Hádám, že původní divadelní hra je koncentrovanější, a tím pravděpodobně i lepší. (29.08.2023)

Duel Frost/Nixon, aneb jak se z komerčního baviče typu Leoše Mareše stal nekompromisní, břitký a precizně přesný moderátor typu Jana Krause __ Může se to jevit jako "blbá" politická dvouhodinová nuda, avšak tomu tak zdaleka není. Ron Howard je zpátky v plné síle, po kritiky odsouzené Šifře Mistra Leonarda, kterou já považuji za výborný film, ale to je zase věc druhá. Howard ví jak u diváku vyvolat hluboké pocity a mnoho emocí, někomu se to mlže zdát na hranici vydírání (viz. Čistá duše), ale určitě není, je to ambiciozní dílo hodno Oscara svojí tématikou, kterou i přes pár záměn Akademie určitě vysoce ocení. To samé doufám u Franka Lanngelly, který si na stará kolena střihl svojí nejlepší roli, a zahrál ji na výbornou třikrát podtrženou, charisma z něj jen sršilo a hodlám si tvrdit, že ani sám Nixon by se nezahrál líp! :-) Dvě hodinky utečou jako voda díky skvělé a svižné režii ve filmu, kde se jen mluví. Jeden z nejlepších filmů roku 2008 a určitě nejlepší konverzační drama! __ And the Oscar Goes to... Richard Milhous Nixon, tedy vlastně Frak Langella! (25.01.2009)

S filmem Duel Frost/Nixon jako s vítězem Oskarového klání o nejlepší film bych neměl nejmenší problém. Po všech stránkách do nejblyštivějšího lesku vypulírovaná filmařina, která v žánru politického dramatu dosud chyběla. Filmy Rona Howarda mám svým způsobem rád, mnou jediným špatně hodnoceným Howardovým filmem je Grinch, jinak jsem vždy sáhnul buď po čtyř nebo pěti hvězdičkové hodnocení. Duel Frost/Nixon se u mě zařadil mezi jeho absolutní vrcholná díla (Cinderella Man, Beautiful Mind) a pokud zde po jeho předchozím filmu Da Vinci Code byly byť jen sebemenší pochybnosti o Ronu Howardovi jako o seriózním režisérovi, ty pochyby jsou nyní ty tam. Střih, kamera, herci (Langella jde jistojistě vstříc děkovné řeči za nejlepší herecký výkon) - po filmařské stránce není co vytknout. Minutáž je zdá se přetažená (122 minut), ale při sledování mi to vůbec nepřišlo. Hans Zimmer zkusil zase něco nového a zase mu to vyšlo, komorní, trochu až špionsky laděná (místy dokonce evokuje Powellového Bournea) hudba přispívá komorní atmosféře a vážnosti tématu v době, kdy se odehrává. Já byl spokojen, pro mě zatím největší překvapení roku 2008 (o Rambovi ani Temném rytíři jsem předtím nepochyboval). (29.01.2009)

Jde zřejmě o jeden z výborně režijně zpracovaných filmů Rona Howarda, ale co se týká nějakého mého hlubšího prožitku, tak jsem byla mírně zklamaná. Možná to bylo i tím, že v první polovině filmu jsem zcela nezaujatě a s jistým odstupem sledovala shrnutí faktů aféry Watergate a přípravu interview investigativního novináře Davida Frosta s Richardem Nixonem. Teprve od zahájení prvních rozhovorů jsem zabrala a sledovala, jak se bude Duel dál vyvíjet. Přestože Nixon je silně dominantní, tak v posledním interview se situace obrátila a Frostovi se podařilo zasáhnout Nixonovo slabé místo a přimět ho k přiznání chyb a k omluvě američanům. Ve filmové verzi tak Frost zvítězil, zatímco reálné rozhovory skončily spíš remízou. Alespoň tak jsem se o tom dočetla v recenzích. A souhlasím i s faktem, že když se řekne Nixon, každý automaticky doplní „Watergate.“ Filmy fungují podobně – spousta z nich pojednává o Watergate, ale jen málo z nich o Nixonovi. Ale co mě se týká, stačilo vidět jednou a dost. Politika opravdu není má silná stránka. (09.09.2012)

V tomto filme funguje všetko ako vo švajčiarskych hodinkách. Obomi hlavnými protagonistami majstrovsky zahraný dialógový súboj s perfektnou drobnokresbou charakterov, nakrútený a zostrihaný divácky najpáčivejším možným spôsobom. V tomto smere je Frost/Nixon doslova unikát a svedčí o mimoriadnej schopnosti Rona Howarda vyhovieť náročnejšou látkou aj tomu najkomerčnejšiemu divákovi. Filmy z tohto prostredia, nech sú akokoľvek kvalitné, sú väčšinou zdĺhavé, komorné, ponuré a ponúkajú skôr masáž intelektu, než emócie alebo atraktívny vizuál. Vizuál Frosta/Nixona v spojení s hudbou Hansa Zimmera a rivalsky dravou chémiou medzi Martinom Sheenom a Frankom Langellom, plnou pokory a úcty, je doslova šťavnatou, sexy filmovou lahôdkou. (25.02.2009)