Duel Frost/Nixon

Film o živoucím duelu Frost/Nixon se nedá úplně jednoduše uchopit jako dokumentární politické drama, neboť mu ani tak nejde o komplexní zachycení určité historické události, jako o vykreslení psychického stavu a pocitů postav nebojujících pěstmi, nýbrž slovy. Frost je jako kočka snažící se o zasazení co nejpřímějšího úderu, ze kterého není úniku a Nixon lstivá myš, jejíž úkolem je co nejelegantněji se vysmeknout a obrátit situaci ve svůj prospěch. Ať už je to zásluhou scénáře, či samotného Franka Langella, Nixonovy pohnutky i celá osobnost byla vystižena dost přesvědčivě. K pochopení jeho myšlenek mnohdy stačil pouhý výraz v obličeji. Frost/Nixon je decentně zrežírované, divácky trochu méně atraktivní drama, ke kterému není nutné býti politickým znalcem/fanouškem, aby přineslo bytelný, intelektuální zážitek. 7/10 (10.01.2009)

Již jen nápad zpracovat to jako boxerský zápas "bývalého mistra světa s talentem, který uvízl v záři reflektorů" je výborný. Na jedné straně boj za vykoupení/odpuštění a na druhé za přiznání/omluvu. Sheen hraje tak dobře, že nenechává fenomenálního Langellu ukradnout si film pouze pro sebe. Přesto to není bezchybné. Je to stále pouze klasická "howardovština". Tedy zjednodušená pohádka, byť tentokrát politická. Ovšem těch faktických prohřešků je přespříliš (a není to jen o těch vypsaných na IMDB). Především tedy Nixonův výlev během nočního telefonátu, tahle scéna si nezadá s filmy kdy nejzápornější záporák vyzradí hrdinovi svůj kompletní plán (včetně slabých míst) na ovládnutí světa. Chápu, že z filmového hlediska je to třeba i potřeba, ale pak je výsledkem zákonitě pouze fikce, která se skutečností nemá nic společného. Osobně myslím, že vynechat ten telefonát, a ponechat prostě jen skutečný stav věcí, by bývalo bylo lepší. Nechávalo by to aspoň prostor pro vlastní interpretaci zda Frost skutečně dostal Nixona na lopatky vlastními silami či zda náhodou nešlo pouze o další brilantní Nixonův tah, jak odejít ze scény s aspoň nějakou ctí a svým způsobem i slávou. (09.04.2009)

Solídna show. Ale stále iba show. Remeselne zvládnutá, nablýskaná, svižne odsýpajúca... a zároveň prekvapivo plytká, studená, bez vnútorného napätia. Hovno v pozlátku. A čakal som omnoho strhujúcejší herecký koncert. Vlastne sa nemôžem zbaviť dojmu, že tam Sheen a Langella nemali veľmi čo hrať, že o nič nešlo. Ako divadelná hra, bez toho filmového švihu, by ma toto poňatie zrejme zabilo... nudou. (23.03.2009)

Ron Howard jako na houpačce, po slabé Šifře se vytasil s tímto majstrštichem. Dvě hodiny člověk čučí jestli nakonec televizní moderátor David Frost nakope starý zadek Richarda Nixona, který se velice rád poslouchá. Nakonec se jedná o duel dvou rivalů se vším všudy, zpočátku jsem Frosta podezříval, že svou přílišnou pasivitu předstírá. Pochvalu zaslouží všichni herci, hlavně tedy duo Langella/Sheen. (12.05.2011)

S filmem Duel Frost/Nixon jako s vítězem Oskarového klání o nejlepší film bych neměl nejmenší problém. Po všech stránkách do nejblyštivějšího lesku vypulírovaná filmařina, která v žánru politického dramatu dosud chyběla. Filmy Rona Howarda mám svým způsobem rád, mnou jediným špatně hodnoceným Howardovým filmem je Grinch, jinak jsem vždy sáhnul buď po čtyř nebo pěti hvězdičkové hodnocení. Duel Frost/Nixon se u mě zařadil mezi jeho absolutní vrcholná díla (Cinderella Man, Beautiful Mind) a pokud zde po jeho předchozím filmu Da Vinci Code byly byť jen sebemenší pochybnosti o Ronu Howardovi jako o seriózním režisérovi, ty pochyby jsou nyní ty tam. Střih, kamera, herci (Langella jde jistojistě vstříc děkovné řeči za nejlepší herecký výkon) - po filmařské stránce není co vytknout. Minutáž je zdá se přetažená (122 minut), ale při sledování mi to vůbec nepřišlo. Hans Zimmer zkusil zase něco nového a zase mu to vyšlo, komorní, trochu až špionsky laděná (místy dokonce evokuje Powellového Bournea) hudba přispívá komorní atmosféře a vážnosti tématu v době, kdy se odehrává. Já byl spokojen, pro mě zatím největší překvapení roku 2008 (o Rambovi ani Temném rytíři jsem předtím nepochyboval). (29.01.2009)