Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Už od dětství jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Originální, vtipné, u nás doma téměř kultovní. Citujeme z toho věty, zpíváme někdy i písničky. Něco tak zvláštního, a zajímavého se hned tak nevidí. Žádný podobný seriál ani není. Parodické chování všech postav, a různé inteligentní vtipy dělají ze seriálu víc než jen blbůstku pro děti. Opravdu hodně slušná práce. (08.12.2011)

Dospívající Ládínek si pro své "úniky z domova" pořídí nafukovacího Gullivera skrytého ve futrálu od houslí, s kterým pak podniká opravdu daleké výlety doprovázen věrným Zorrem, který v pozdějších dílech dokonce mluví. Úžasný nápad, který je úžasně propracovaný. Skvělé dialogy, skvělé "hlášky", přičemž vše nepostrádá určitou hloubku. Ač jde o sci-fi, neztrácí ani kontakt s realitou, protože na vzdálené planetě se většinou odehrává něco, co bylo "rozehráno" v úvodní partii v rodině Smolíkových. Jednotlivé planety pak představují některé naše problémy "ad absurdum" - tak se na ně můžeme podívat trochu z jiného úhlu - a nechat se formovat, pokud chceme (fantazii, ale i myšlení a cítění). Pro mě úžasně nadčasový seriál. Zajímavé komentáře: Šandík, Lima, Subjektiv, Karlos80 a flanker.27. (01.07.2013)

Čekal bych, že po letech zjistím, že se mi tenhle seriál zdál dobrý jen z nostalgie, ale není to tak. Z každého dílu tryská gejzír fantastických a bláznivých nápadů, kterým první ani třetí série nemůže rovnat. Řada z nich má navíc velice trefný přesah do reality - ať už jde o války bez příčiny, ovládnutí lidí stroji nebo šílené zrychlení životního stylu. A obzvlášť tvůrce obdivuji za odvahu ve své době vytvořit placatou planetu a planetu postavenou na hlavu, které se u nás nesměly vysílat. Vytkl bych jen jedinou věc - pomalost vyprávěcího tempa a desetisekundové záběry chůze nebo startu rakety. (17.04.2020)

Dětství v sedmdesátkách, hlava věčně v nějaké té sbírce východoevropských sci-fi povídek z Edice 13, sešity pokreslené důmyslnými vynálezy poháněnými sifonovou lahví, Ládínek – hrdina největší. Nejvíc mě ale teď po letech nadchl dosud neviděný (protože českým bolševikem do televize nepropuštěný) závěrečný díl Na hlavu postavená planeta s několika scénami, ve kterých se všechno systematicky říká obráceně, než se to myslí. Přepnout po těch pár minutách zase do normálu, to člověku chvíli trvá – a co teprve když se na podobných principech od mala učila komunikovat celá vaše generace. (14.03.2015)

Ládínek se Zorrem navtěvují planety, ze kterých jsem byl jako malé dítě úplně out. Planeta zločinu to byl můj dětský Kmotr, ovšemže správně ujetý, Planeta strojů paralleně doplnovala Isaaca Asimova a všechny další mě dostrkaly k Bradburymu, Lemovi a Strugackým. Moc rád jsem měl i rozjezd dílů s celou rodinou, bez toho by to přece jen nebyo ono. (02.08.2010)