Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Jak já to jako malej kluk miloval... Tehdy mě dostala neskutečná nápaditost, často jsem si chtěl zaletět třeba na Planetu splněných přání a pak se vrátit. (nebo tam zůstat?) Záviděl jsem Ládínkovi raketu neskutečným způsobem a přemlouval jsem rodiče, aby mi koupili k Vánocům mluvícího psa. Ke Smolíkovým jsem se nedávno po čase vrátil. Kouzlo nezmizelo. Navíc se přidala fascinace odvážnými nadážkami a odkazy, které jsou do seriálu zakódovaně. Navíc Smolík junior umí být i vtipný. Je to bezesporu pohádka mého dětství. (18.11.2011)

"I vesmír má své pihy na kráse." Pevná zem pod nohama mi naprosto vyhovuje, ale jako dítě jsem nejeden večer vytahoval vesmírnou raketu z houslového futrálu a navštěvoval s Ládínkem a Zorrem planety, které se astronomům stále ještě schovávají. A jelikož jsem konzervativní, tak kašlu na nudný Mars, ale jestli ten futrál s raketou najdu, tak se asi znovu mrknu na Placatou planetu, Bláznivou planetu, Zrychlenou planetu a samozřejmě na Na hlavu postavenou planetu. Tam je prostě hezky. (02.02.2017)

Skvela zalezitost a pro me zakladni ovlivneni na cely zivot. Vladimir Smolik (teda trosku s Frantiskem Behounkem) me definitevne privedl ke sci-fi, dik niz jsem zazil mnoho super veci, dokonce se i seznamil s manzelkou. Jen bych chtel podotknout k tomu co pise Lima: na "KRÁSNÝ ZÁŽITEK, OBRAZ I ZVUK, VÁM PŘEJEM, ZVLÁŠTĚ LÁDÍNEK, ŠIKOVNÝ KLUK....." si nemuzeme vzpominat, protoze za srpacu tahle znelka nebyla, byla jen klavesova instrumentalka a titulky. Cesti komousi taky bohuzel nepustili nikdy do vysilani dily Placata planeta a Na hlavu postavena planeta (z jasnych duvodu). A vysilano bylo v sobotu rano a ne v nedeli, ale to uz jen opravdu jako detail. :o) (07.03.2008)

Rozhodně moje nejoblíbenější série. Vesmír mě přitahoval vždy (už dříve se jednalo o v encyklopediích často vyhledávanou kapitolu; navíc o spoustu let později se mým nejoblíbenějším filmem stal příběh z vesmíru) a seriál mě dokonce jednu dobu ovlivnil tak, že jsem si přál také jednou usednout do rakety. (03.12.2008)

Ach, ta nostalgie... Budu upřímný, tenhle seriál je záležitostí mého dětství, takže se na něj logicky nemůžu dívat úplně nezaujatě. Ale zkusím to. Animace byla už v době svého vzniku dost kostrbatá a některé úseky se dost často opakovaly. Zvuková stránka si vystačí s těmi nejjednoduššími efekty... Před čím je ale třeba smeknout všechny klobouky světa, je naprosto nezměrná fantazie autorů, která opravdu nemá hranice a leckteří američtí scénáristi by se místo stávkování mohli učit od svých maďarských kolegů. Tolik neuvěřitelných šíleností napěchovaných do jedné epizody jste určitě ještě neviděli. A právě to dává tomuto seríálu potřebnou šťávu, takže si to kolem vás prosviští rychlostí několik MegaLádínů a nechá vás jen nechápavě zírat. A k tomu ještě ty krásné vzpomínky... A to už stačí, Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka neztratili nic ze svého kouzla a jsou pořád parádní zábavou. Tak pravit Velký Placák. (14.07.2010)