Dvojí hra

Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90% (08.07.2010)

Prijemny mix romantiky, spionskeho a heist filmu v ktorom kazda postava dopadne presne tak ako si to zasluzi. Len spionska cast sa neodohrava v ramci statov ale v ramci korporacii, ktore vzajomne superia. Chemia medzi hlavnym parom je solidna. Akurat som mal pocit, ze Julia Roberts pôsobi miestami prilis odmerane a vo väcsiej miere to taha dokonaly Clive Owen. Cely ten plan lupeze je odkryvany pozvolne v postupnych flashbackoch, takze dokazem pochopit, ze to niekomu môze pripadat nudne alebo dokonca az neprehladne. Okrem hlavnej dvojky este zaujmu sefovia superiacich korporacii Tom Wilkinson a Paul Giamatti. A fanusikov serialu Person of Interest potesi epizodka s Carrie Preston ako jednou z Owenovych obeti. Takze s vysledkom som celkom spokojny. Snad len keby namiesto u mna neoblubenej Julie hrala hlavnu hrdinku nejaka sympatickejsia herecka, tak by som bol spokojnejsi. 7/10. (08.10.2016)

Mazaná podívaná plná mazaných a ještě mazanějších lidí, kterým jsem, přiznám se, nejednou naletěl. A ačkoliv mě nejvíce pobavily úvodní zpomalené titulky s Paulem Giamattim a Tomem Wilkinsonem, nemůžu rozhodně říct, že by mě zbylé dvě hodiny nudily. Clivu Owenovi (který mi v Dvojí hře mimochodem svým herectvím dost připomínal Harrisona Forda, což nebylo na škodu) a Julii Roberts to spolu slušelo, Tony Gilroy opět dokázal, že je stejně dobrý režisér jako scénárista, líbil se mi i Newton Howardův soundtrack a neustále flashbacky, které tomu, co jsem viděl před nimi, dávaly úplně jiný smysl... Jsem spokojený. (17.03.2012)

Tony Gilroy je podľa mňa oveľa lepší scenárista, ako režisér. Jeho štýl rozprávania príbehu a všakovaké obrazové vychytávky, napr. úvodný súboj Giamattiho s Wilkinsonom, sú určené pre niekoho iného. Nemyslím to ako kritiku, len že sme sa spolu minuli. V podstate to isté ako debut, len komerčnejšie a divácky prístupnejšie. Uvidíme, čo urobí s Bourneovým odkazom. (01.06.2012)

Impozantné. Scenár si ma omotal okolo prsta behom pár minút. Milujem podobné námety a keď som počítal počet zvratov, chcel som zavolať Guinessovi. Každý zvrat je dokonale načasovaný tak, aby diváka poriadne preplieskal po papuli a dal mu najavo, že ten, kto je tu pánom, je Tony Gilroy. Jeho réžie je brilantná, do detailu vycibrená a esteticky upravená ako pre bežného konzumenta, tak pre náročného diváka. Gilroy sa nám, po pohľade do vysokých politických hier machinácií, rozhodol naservírovať oddychovkový protipól filmu 'Michael Clayton'. V tejto šarmantne zahranej, elegantne naservírovanej, drzej a enormne vábivej hre na mačku a myš si do poslednej sekundy nebudete istí, kto koho naháňa a kto koho chytí. Pôžitok z filmu bol takmer stále stopercentný, občas som mal pocit, že by mohol film trošku ubrať, aby sa stal stráviteľnejším. Je príjemné vidieť Juliu opäť v sedle blockbusterov, Clive si túto pozíciu udržiava už nejaký ten piatok a dáva nám na vedomie, že sa jej nehodlá len tak ľahko vzdať. A dúfam, že ani mozog Tonyho Gilroya sa nevzdá a bude nám porciovať takéto skvostné kúsky aj naďalej. 85%. (17.05.2009)