Úplné zatmění

Leonardo DiCaprio (ve svém předhvězdném období) a David Thewlis ukážou pindíky, Romane Bohringer odhalí všechno. A Agnieszka Holland překvapí poměrně uloudanou a nikterak objevnou režií. Verlaine a Rimbaud. Moc dobře je známe ze středoškolských osnov. Dvě persony, hodně chlastu, hodně sexu, hodně vzteku. Starší (a slabošský) Verlaine dostane od talentovaného mladíka (a nevychovaného sobce) dopis s básněmi, je uchvácen, pozve ho k sobě do Paříže, vypukne mezi nimi vášnivý i zvláštní vztah, který má neblahý vliv na Verlainovo manželství i celou osobnost. Dialogy jsou hutné, scény pomalé, zapamatovatelné momenty chybí. A ač skvěle zahranou, tak tuhle slabošsko-otravně-zakomplexovaně-vzpurnou dvojku by člověk v reálném životě potkal nechtěl. (09.05.2024)

Leo, Leo.. ach Leo. Jsi jedinečný, krásný a prvotřídní pan Herec. Tohle byla jednoznačně Leova hra, on diktoval tempo nejen prostřednictvím své role, ale jakmile se objevil na scéně strhl na sebe veškerou pozornost. Nádhera. Přesto se však nemohu zbavit pocitu, že to šlo udělat trochu lépe. Jinak můj velký postřeh při erotických scénách byl naprosto správný a sice, že tohle musel točit Evropan! Američan by se v roce 1995 na takové scény rozhodně nedal. V tomhle jsme daleko za Vámi, přátelé!:) (03.06.2013)

Film je to dozajista zajímavý, ale bohužel jsem u něj přes kvalitní herecké výkony nenašel tu pravou jiskru, kterou jsem od daného tématu očekával. Možná je to tím, že i přes poměrně dlouhou stopáž je film příliš rozkouskovaný. Ale za zhlédnutí rozhodně stojí. A DiCaprio mi nevadil, což je zase jeden z mála filmů, o kterých se to s jeho přítomností dá říct, role mu vlastně dosti seděla. (21.02.2007)

Tak konečně mám po zhléhnutí tohoto filmu jasno, kdo byl Verlaine a kdo Rimbaud. Nebo lépe řečeno: nyní vím, který byl který. Když jsem se kdysi o nich ve škole učil, nijak jsem neuvažoval o tom, kdo z byl starší a kdo mladší. Také o jejich vztahu nám nebylo nic řečeno. Před zhlédnutím filmu jsem si nechtěl připustit, že by Leonardo DiCaprio mohl skvěle hrát. Nyní vím, že to umí. (19.01.2009)

V průběhu tohoto docela odvážného historického drama jsem se dostal několikrát do situace, jestli se odtrhnout od sledování, či ne. Je moje nechápaní veřejné homosexuality tak velké. Narozdíl od Oskara Wilda se mi nedostalo, takových odporných scén. Takže by měl být výsledek relavantně rozdílný. Škoda. Úplné zatmění je film komponovaný z nadměrně slušných hereckých výkonů. Největším slabinou tedy je špatná kamera. Statická kamera snímá nejčastěji obličej či torso vypravěče. Bohužel zůstavá v průběhu filmu neměnná. Žádná experimentace s pohyby, problém, který sdílí i většina ostatních adaptaci na romány vyprávějících o básnících 2. poloviny 20.století. Navic se jedná o příběh dvou novátorů ve světě poezie, dvou mladých kritiků měšťáckého života, buřičů. Nezapírám velké zkušenosti Agnieszky Holland s natáčením historických filmů. Verlaine a Rimbaud, byli vývrheli tehdejší doby, odsuzováni ostatními poetiky. Jejich díla byla nadčasová. Proč se tedy role nezhostil někdo kontroverznější z francouzské scény? KONEC DLOUHÉHO NESOUVISLÉHO TEXTU. (03.04.2008)