V odborné péči

Pro mě nezvyklý typ seriálu plný dialogů imitujících skutečnost se všemi pozitivy i negativy, která to přináší (je nutné obrnit se trpělivostí a nemít příliš veliká očekávání od každého dílu - je to jednoduše běh na dlouhou trať). První série byla poměrně dobrá, nejvíce mě na ni zaujaly příběhy Sophie a Jakea (Amy popravdě až tolik ne, i když byla v páru s druhým jmenovaným), na druhé straně však stály díly s Laurou a - pro mě nejvíce ubíjející díly - s Ginou (s druhou sérií u ní však nastal obrat). Za první sérii jsem dal slabší 4* a rozhodl se dát šanci sérii druhé. Postavy se mi v ní zdají lidštější (menší extrémy než v první sérii), s problémy, které si dokáže každý představit a dokáže se do jejich situace lépe vcítit. Na začátku jsem měl sice určité oblíbence (Walter), ale po několika dílech se rozdíly smazaly a žádný z osudů mi nebyl lhostejný. Druhá série jednoduše vyhrává v emocionalitě i postavách, takže za ni velmi silné 4*. Třetí série bohužel nezajímavá a ubíjející snad až do poloviny (16 dílů není vážně málo na rozjezd!), poté to začíná být zajímavé, ale nevím nevím co s tou Adele, celá ta linii ve mě zanechala hořkou pachuť. 1. série slabší 4*, 2. série silné 4*, 3. série 3*. (30.03.2012)

Předem říkám, že českou verzi seriálu jsem neviděla a po zhlédnutí In Treatment ani nemám potřebu se na ni podívat. Tenhle herecký koncert plný emocionálních ataků může českej remake jen těžko překonat. Gabriel Byrne předvádí na plátně neuvěřitelný věci a ostatní herci mu zdatně sekundují. Pozorovat, jak se Paul vypořádává se svými pacienty a společně s tím také se svými vlastními problémy, které každý týden řeší se svou terapeutkou a kamarádkou Ginou, mě prostě šíleně baví. V každé sérii si člověk najde oblíbenou postavu, pacienta, do jehož emocí se nejvíce vžije a jehož osudy ho nejvíce zasáhnou. V první sérii to pro mě byla gymnastka Sophie, koketující s představou spáchání sebevraždy, v druhé sérii mě nejvíce zaujala vysokoškolačka April, která se dozvěděla, že má rakovinu a hledá způsob, jak se svou nemocí bojovat. Ve třetí sérii jsem si svého oblíbence úplně nenašla, ale pořád mě všechny postavy dokázaly něčím zaujmout. In Treatment je jedním z mála seriálů, který mě opravdu odzbrojil svou opravdovostí a tím, kolik emocí ve vás vyvolá jeho sledování. Skvělá dvacetiminutová konverzačka, která se vám dostane do hlavy a donutí vás přemýšlet. Jo a kdybych si někdy měla vybrat terapeuta, chtěla bych, aby byl jako Paul. (06.05.2012)

Další vynikající seriál a opět je u toho HBO. Nápad pro mě nový, neotřelý a neméně originální a ve své podstatě přece tak jednoduchý. 1 díl = 1 psychiatr + 1 pacient. Dohromady 5 pacientů, a tak se to střídá den co den, týden za týdnem. Seriál je vesměs natočen těmi nejzákladnějšími postupy (záběr-protizáběr). Co je ale jeho obrovskou devizou, která mě po pár dílech naprosto ohromila. Scénář. Tak brilantně napsaný kousek jsem velmi dlouho neviděl. Ihned si mě seriál získal. Pozn.: Pokud možno nesledovat na ČT2 v dabingu, kvalita je tím sražena snad o polovinu, nevím, proč tuhle příšernost TV opět vyprodukovala. (26.07.2008)

První řada velmi zaujala, jeden z mála seriálů co jde do hloubky, i když přístup je pořád takový povrchnější (američtější). Druhá řada má velmi vlažný rozběh a kvalitních dílů je do náprstku, pro mě bylo rušivé to, že se seriál začal moc zabývat rolí psychologa a pacienti byli až na dalších místech. I kamera a dialogy jsou o hodně slabší než první řada, ale pořád to má něco do sebe. V seriálech solitér určený pro empatické lidi. (90%; 80%) (23.01.2009)

Mám pocit, že je to výtečná záležitost s blízkými, reálnými postavami. Původní nápad rozhodně bravurní. Na mou maličkost pár dílů velice zapůsobilo a donutilo mě přemýšlet. Vřele doporučuji! Jediná škoda je českého dabingu - to už skutečně nechápu (In treatment, It crowd, Big train.. ) a že je každý díl tak krátký a rychle uteče. (16.03.2009)