In Treatment
VOD (1)
Série(4) / Epizody(130)
Obsahy(1)
Dokáže naslouchat cizím problémům, ale svoje zanedbává. Jeden psycholog a pět pacientů v oceňovaném americkém seriálu. Seriál z produkce kabelové stanice HBO V odborné péči (2008) vznikl podle úspěšného izraelského seriálu Be Tipul. Každá z jeho 43 půlhodinových epizod je záznamem jednoho sezení. Hlavní hrdina, psycholog Paul Weston, přijímá pacienty ve své domácí ordinaci. V pondělí to je lékařka Laura, postrádající v životě otcovskou figuru, kterou si nahrazuje Paulem, v úterý namyšlený pilot Alex, traumatizovaný zbytečnou smrtí nevinných při plnění bojového úkolu v Iráku, ve středu šestnáctiletá gymnastka Sophie, přitahovaná myšlenkami na smrt, ve čtvrtek manželský pár Jake a Amy, kteří po několikaletém léčení neplodnosti najednou nevědí, co si počít s nastávajícím těhotenstvím, a konečně v pátek Paul sám chodí za Ginou, ovdovělou terapeutkou na odpočinku, s níž se před lety ve zlém rozešel. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
Už dávno hovorím, že vo filme/seriáli nie je skoro nič také dôležité ako dialógy. Možno už len herecké výkony. A tie tento seriál teda má oboje. Aj cvokár aj pacienti sú geniálni, normálne na nich vidíte tie city, pochybnosti, myšlienky, strach, vinu, hanbu, pýchu... Je úžasné, že keď hrdinovia rozprávajú nejaký príbeh zo života, divák sa doňho vie absolútne vžiť, pretože väčšina tých príbehov sa v nejakej podobe stala každému z nás. Je to aj tým, ako to títo veľmi kvalitní herci rozprávajú - nie je to sterilný príbeh bez zaujímavej zápletky, ale niečo, čo sa im možno stalo veľmi dávno a napriek tomu im to stále rozjatrí všetky tie dávno zabudnuté pocity, rany a sklamania. Akože, už dávno je mi jasné, že v malom uzavretom priestore sa často dá o živote a ľudskej povahe odhaliť viac ako v trojhodinovom výpravnom filme, ale že na to stačia len 2 postavy, to mi zatiaľ nenapadlo:-) ()
In Treatment je špecifický seriál, ktorý je naozaj vynikajúci, hoci neviem povedať, či by som ho plnohodnotne ("päťhviezdičkovo") ohodnotil nebyť mojej psychologickej "profesionálnej deformácie":) Špecifická forma a svojská dynamika seriálu ma v prvom momente zaskočila, ale za malú chvíľku som mu doslova prepadol. Je až neuveriteľné na súčasnú seriálovú produkciu s akou presnosťou, "nepovrchnosťou" a fundovanosťou sa tu pracuje s učebnicovými psycho pojmami ako prenos, protiprenos, obrany, klient v odpore, sny, podvedomie atď atď. Oceňujem vyhranie sa s každým detailom, dokonca aj so zdanlivo elementárnymi a nepodstatnými "detailíkmi". Rovnako oceňujem, že konečne sa niekto podujal na vykreslenie realistických postáv- Paul nie je žiadny Dr. House kríženy s MacGyverom, ale človek s chybami, ktorému sa terapia darí aj nedarí, ktorý je nadšený z pokroku klienta, ale aj pochybuje o zmysle terapie ako takej a má "burn-out" chvíľky, kde mu občas lezú jeho klienti aj na nervy. In Treatment nie je seriálom pre každého, vyžaduje si dávku tolerancie, istý level IQ a v neposlednom rade hlavne poriadnu dávku EQ. Po prvej sérii (43 dielov) som doslova nadšený, hoci je fakt, že nie všetky diely ma bavili rovnako a mal som svoje obľúbené terapie (Laura, Alex, Gina). Musím ešte spomenúť brilantných hercov, ktorí svoje ťažké role zahrali presvedčivo a vierohodne. ...Teším sa na ďalšie série! UPDATE: 2. séria - nemám slov, sňáď len: GENIÁLNE. Pozerať In Treatment je ako čítať tie najlepšie psychologické kazuistiky. Neskutočne dokonale a vierhodne napísané, zamerané tak ako jednotka na najmenšie detaily. Úplným vrcholom v tejto sérii boli stretnutia s Ginou, no ostatní "nezaostávali". Platí to, čo pri prvom diely, len teraz ešte dva krát podčiarknuté, teším sa na tretiu sériu. A zároveň sa trochu obávam českej verzie (napr. aj s "pani herečkou" Kamilou Magálovou :) UPDATE: 3. séria je asi divácky najmenej sexy, ale zato pekne graduje až do "logického" finále. Tentokrát ma takmer vôbec neoslovili sedenia s "herečkou", ale zase Sunil, Adele a Jesse to dostatočne kompenzovali. Ako psychológ môžem opäť len kvitovať tú až nehoráznu presnosť a bazírovanie na detailoch terapeutického vzťahu, supervízori pridelený ako "dozor" odviedli neskutočnú prácu pri vedení hercov a pri scenári. Stále viac som si nie istý, či by som si dokázal seriál užiť nebyť "profesionálnej deformácie", ale v rámci kontextu je to pre mňa lahôdka! ()
Po Řekni, že mě miluješ další seriál, jenž prosazuje naprostou otevřenost a věrohodnost v chování postav, které jsou nudně normální jenom dokud je lépe nepoznáte. Chce to dlouze a trpělivě naslouchat, trochu přemýšlet a třeba si zkusit sebe samého představit v pozici Paula nebo jednoho z jeho pacientů. Výběr je dostatečně široký. Odrazuje akorát časová náročnost (jedna, dvě ani tři epizody vám prakticky nic nedají) a ostrost dialogů otupující český dabing. 85% Zajímavý komentář: Gazy ()
Ale nevím, jestli ta pětihvězda není za to, že jsem mohla pravidelně docházet za charismatickým Gabrielem :-) Neotřelé, originální, velmi dobré herecké obsazení a i když bych každou sérii zřejmě hodnotila trochu jinak, nemohu si pomoct, celkový dojem byl nadprůměrný a v mnohém poučný, chcete-li inspirující. Takový psychologický, skvělý dialogový koncert pod jednou střechou. ()
Galerie (549)
Photo © Home Box Office
Zajímavosti (6)
- Narozdíl od klasické praxe, kdy se TV show točí po jednotlivých záběrech a neustále se přerušuje, Gabriel Byrne preferuje, když se natočí epizoda na jeden zátah, tzn. půl hodiny. (honzii)
- Paul Weston (Gabriel Byrne) řekl ve 2. řadě Gině (Dianne Wiest), že nesnáší své křeslo. Ve skutečnosti ho ani Paulův představitel Gabriel Byrne nesnesl. Už v 1. řadě byl s křeslem nespokojen, ve 2. řadě dostal nové, které nesnášel ještě víc. "Neměl jsem rád to křeslo minulý rok, ale to nové jsem nesnesl ještě víc," uvedl Byrne v rozhovoru pro HBO po skončení natáčení 2. řady. "Chtěl jsem křeslo, ve kterém opravdoví terapeuti normálně sedávají, protože musejí sedět dlouhé hodiny každý den. Dali mi to nové křeslo a vypadalo docela pohodlně, ale nakonec omezilo mou řeč těla ještě víc. Předtím jsem mohl používat své ruce, opřít se o ně a podobně. Nic z toho tento rok dělat nemohu." (honzii)
- Natočení jedné epizody trvalo půměrně 2 dny. (Missa08)
Zpočátku jsem byl skeptický, že byl do hlavní úlohy obsazen šedesátník Byrne, ale nakonec musim uznat, že do seriálu zapadnul a své role jednoho amerického cvokaře s irskými kořeny, kterého už život přece jenom trochu naučil, se zhostil bravurně. I přes větší počet dílů se dá seriál díky jednotlivé stopáži krásně zkouknout během nějakého toho týdne, pokud vás už ze začátku alespoň trochu chytne a pohltí. Předtím, než se nějak výjádřím k jednotlivým řadám, bych rád ještě vyzdvihnul něco extra a to je opět hudba - jindy to snad ani nedělám, ale tady jsem si každou epizodu vychutnal včetně závěrečných titulků, kdy vždy doznívala klavírní melodie, která byla složena k dokonalému podbarvení a umocnění nálady a atmosféry posledních vteřin sezení - někdy šlo o dojemné, smutné instrumentálky, a jindy zase pěkně brnkaly na nervy a byly obestřeny určitou tajuplností. První sezóna: Vskutku ojedinělý nápad přivést takový projekt na televizní obrazovky a já jsem za to vděčný, konečně i psychologie začíná mít tu možnost získat si i televizní diváky. S postupem času jsem se v Paulově pracovně (nebo snad v křesle?) začínal cítit jako doma, resp. jako bych jednotlivé terapie sledoval přímo z místa. Chronologická oblíbenost pacientů: Laura (ta ženská je prostě ďábelská!), Sophie (mající asi nejvýraznější známky pokroku v terapii - moc se mi líbilo, jaký vztah si s Paulem postupně budovala a jakým stylem se s ním při posledních sezeních loučila), Jake & Amy a až na konec zřejmě Alex. Sedánky s Ginou jsou tématem samo pro sebe, pravděpodobně to nejzajímavější, co pokaždé vlastně konec týdne nabídnul, protože teprve tehdy jsme i my mohli Paula lépe poznat a i se dozvědět, co skutečně si o svých pacientech myslí. Druhá sezóna: Jelikož jsem s druhou sérií začal hned po dokončení té první, nešlo se ubránit letmému šoku, který pro nás scénáristé přichystali v mezeře před jejím započetím - tak především pana Gabriela ostříhali :D, děj zasadili pro dopad jistých událostí do nového prostředí (chybí mi Paulova pracovna, kde se jedněmi dveřmi chodívalo na sezení a těmi druhými se zase odcházelo), čímž se samozřejmě radikálně mění život samotného terapeuta. Navíc se ve vzduchu víří jedna soudní žaloba na naše triko a nevyřízené záležitosti se svým otcem, které zásadním způsobem ovlivňují naši práci. Ale chtělo to jako vždy dát tomu trocha času a zvyk splnil své účely. A oblíbenost pacientů tentokrát? Oliver (ten kluk byl prostě kouzelnej, sám bych si ho vzal nejraději zfleku domů a dělal pro něj, co bych mu na očích viděl - ve finále mi tím pádem opět vlhly oči), těsně v závěsu April, potom Mia a nakonec Walter. Třetí sezóna: Zatím v procesu průběžného sledování, ale vypadá slušně našlápnutě - Ind, který si zoufale přeje návrat své zesnulé ženy; herečka, která trpí výpadkami textu při divadelních představeních; promiskuitní gay, který stojí před rozhodnutím poznat svoji biologickou matku; terapeutovy problémy s usínáním, pravděpodobnost přítomnosti prvních stádií Parkinsonovy choroby na základě dědičnosti, vlastní sezení s doktorkou, která možná ještě neposbírala tolik zkušeností, zjištění, že dlouholetá přítelkyně a naše terapeutka zároveň s největším uvážením náš chaotický život využila jako předlohu pro její momentální best-seller, péče o vlastního syna, který utekl od matky, protože se mu nezamlouval otčím,-- to vypadá na pořádné drama, no ne? Každý máme své problémy - naučme se o nich mluvit, stejně jako o našich pocitech a myšlenkách, naučme se jim dávat jméno, volný průchod a uvědomovat si, že jsou naše! () (méně) (více)