Medená veža

85 procent? To je nějaký spiknutí milovníků tklivé hudby z pera Zdeňka Lišky, ne? Protože tady nic jinýho nebylo..? Jen prázdný plky bez špetky humoru. Ten voice over si vypůjčili od malýho Jirky z Cesty do pravěku a ani neměnili text. Dva bezkrevní slaboši a aspoň jeden normální borec na místě, kde by se mohlo odehrát skutečný přátelství a silný drama, kdyby to nepsal (můj odhad) od stolu nějakej intouš z Bánskej Bystrice, kterej byl na horách akorát kdysi v sedmé třídě se školou. (08.05.2022)

Ivan Mistrík...Pil jako Dán a hrál jako Bůh. Z pití a depresí nikdy nevzejde nic dobrého, a tak se i stalo. Obrovská škoda vynikajícího herce. Ale zpět, tatranská nádhera, chata horské služby a tři nerozluční kamarádi. A nebyl by to urostlý Štefan Kvietik, aby se nezamiloval. Chlapské kamarádství je narušeno, i když krásná Saška je milá, příjemná, a cesty všech se musejí k sobě nějak nalézt. Jenže kam to občas z hor chodí ? Důvěra dostává trhliny, aby vyvrcholila tragèdií. Tak, co se zpracování týče, vše na vysoké úrovni. Jen mi šla od poloviny ta nádherná Liškova hudba trochu na nervy, bylo jí tam moc, ten stejně se opakující motiv jen se stoupající gradací. Ale jinak zážitek. (03.01.2017)

V Medenej veži je všetko osudové. Osudové kamarátstvo, osudová žena, osudová nehoda a osudový záver. Napriek tomu si scenár dokáže udržať určitý nadhľad a film nepôsobí gýčovito. Je asi zrejmé, že v inom prostredí by tento scenár fungoval o niečo menej, ale našťastie tu máme krásne slovenské veľhory, ktoré určite pridávajú na tunajšom hodnotení nezanedbadeľné percentá. U mňa je to rovnako. (17.09.2012)

Spracovanie námetu Ivana Bukovčana (zameriaval sa na štúdie charakterov v hraničných situáciách) v jednom z najlepších slovenských filmov. Kamera, nadväzne k deju zachytáva meniace sa veľhory, uprostred ktorých, vysoko nad ostatnými ľuďmi pulzuje život v celej jeho komike i tragike. Hudba Zdeňka Lišku dotvára divácky zážitok. Život v horách je zachytený nepateticky a predsa podmanivo. K deju: chata Horskej služby vo Vysokých Tatrách. Osadenstvo tvoria traja priatelia, vždy od jari do jesene. Vysokohorskú osamelosť si spestrujú drsnými vtipmi, zvádzaním turistiek, zliezaním stien, alkoholom a pašovaním. Až jeden z nich nespozná mladú dievčinu. Zamiluje sa do nej, zoberie si ju za ženu a onedlho ju privedie na chatu. Zmenená situácia vyvolá zmenené správanie štvorice hlavných hrdinov. Situácia sa postupne vyhrocuje. Každý si nesie svoj kríž do konca. (14.12.2004)

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)