Tokio!

Franz Kafka nebo Ionescu mají mezi současnou filmařskou generací své důstojné pokračovatele. Je to absurdní, provokativní, ujeté, komické, zkrátka nevšední. Jednotlivé povídky stojí na zajímavém nápadu a neotřelém zpracování, nejvíc se mi líbila hned ta první - Interior design, ovlivněná surrealismem. Podobně zbytečných lidí znám ve svém okolí víc, možná by to nebyl špatný nápad takovým způsobem vyřešit jejich existenci. Dobrá je i třetí povídka o odcizení lidí v moderním velkoměstě. Je myslím dobře, že film z prostředí Tokia točili filmaři z ciziny, ten evropský přístup, který je konfrontovaný s asijskými reáliemi, se na výsledku pozitivně podepsal. Celkový dojem: 90 %. (01.06.2009)

"Neomagický bizarní surrealismus", který jak kdyby právě vypadl z Murakamiho povídek. Dva Francouzi, jeden Korejec a tolik originality, co se na území o rozloze Tokia vleze. Hned úvodní Gondryho příspěvek nasadí laťku následujícím filmovým povídkám tak vysoko, že se zdá nemožné ji přeskočit. Což se sice následně také potvrdí, ale i tak jsou zbylé dvě povídky rovněž za neochvějných pět hvězd. Byť Merde (takový artový Toxic Avenger) je možná o něco málo delší než by bylo záhodno a Třesoucí se Tokio zase naopak poněkud nedotažené. Ovšem čert to vem, když i ten "film ve filmu" v Gondryho povídce je sám o sobě originálnější a zábavnější než děvetadevadesát procent filmů co se dostanou do naší distribuce. PS: A vůbec to není intošina pro to jedno promile cinefilů, ale naopak film s úžasným záběrem napříč diváctvem. Jen ten záběr je poněkud bizarnější než je zvykem. (27.11.2008)

Tak tohle je nejpříjemnější překvapení za poslední rok. Excelentně zvládnutý, vtipný, originální a konzistentní povídkový film o japonské společnosti mě bavil jak už dlouho nic. První povídka "Vnitřní design" ve své první polovině zavání sociálním dramatem, aby skončil fantasmagorickou metamorfózou hlavní hrdinky v rámci hledání svého vlastního místa a účelu, "Merde" (fr. Hovno) nás seznamuje s člověkem/monstrem, který žije hluboko pod městem mezi pomníky hrdinům 2.sv.války a ven vyleze jen když cítí potřebu lidem žrát kytky a házet po nich granáty, tento příběh jasně poukazuje na stěsnaný styl života v Tokyu, kde jsou cizí lidé nuceni do sebe vrážet na každém kroku a metro zaměstnává "nacpávače vlaků". Kolem Merdeho se nakonec strhne monstrproces a je odsouzen k smrti - herecký výkon hl.hrdiny a jeho francouzského obhájce je strhující, oba totiž spolu komunikují nespecifikovaným gestikulačním jazykem, který celý děj posouvá úplně někam jinam, než by se mohlo zdát - povídka je navíc stylizována téměř až komiksově a nepostrádá brilantní konec. "Tokio se otřásá" vlastně tématicky navazuje na "Merde", lidé unaveni životem v lidském mraveništi se dobrovolně uzavírají do svých bytů a nevycházejí z nich "na povrch", sledujeme život jednoho takového podivína, jehož život změní setkání s doručovatelkou pizzy, kvůli které se ji rozhodne v největším dobrodružstvím svého života získat... První povídka působí nejpřirozeněji a přitom je nejvíce magická, druhá řeší v podstatě smutné a vážné téma s neobyčejnou nadsázkou, třetí je nejpoetičtější a je jen škoda, že si režisér nepohrál více s jejím zakončením... Tokyo! je skvělé v tom, že dohromady tvoří vynikající celek (u povídkových filmů více autorů je toto vzácné) - pohrává si s fantastickými tématy hravě, obrazotvorně a velice originálně, je to lahůdka sledovat podobnou záležitost. Toto opravdu nezmeškejte!!! Nejlepší povídkový film, který jsem kdy viděl, hrál jsem si s myšlenkou jej dokonce zařadit mezi mých TOP15. 9,5/10 (24.04.2009)

Zajímavý povídkový film inspirovaný přetechnizovaným městem Tokio, kde se projevují všechny civilizační neduhy vysoce vyspělé země. Pro mne nejlepší povídkou je TOKIO SE OTŘÁSÁ od JOON-HO BONGA. O odcizení lidí, obklopených moderní technikou a přepychem bohaté země. Odcizení a stahování se do samoty se šíří jako lavina, je to novodobá choroba, kdy lidské city okorávají, lidé ztrácejí smysluplnost normálního života, ztrácejí schopnost vzájemné komunikace a ze strachu před nepřátelským okolím se uzavírají do sebe a do uzavřeného světa svého domova, ze kterého nevycházejí. A přesto i v tomto světě je naděje v podobě nově probuzené lásky uzavřeného hikikomoriho (Teruyuki Kagawa) k roznašečce pizzy (Yû Aoi), která dodává odvahu ke kontaktu s ostatním světem. Vysoký standart si drží i povídka VNITŘNÍ DESIGN od MICHELA GONDRYHO. O hledání své životní cesty, smyslu života a vlastního pocitu užitečnosti v kontextu společnosti. Možnosti jsou sice otevřené, cesty jsou ale nesnadné, neoznačené a neschůdné. A tak zatímco Akira (Ryo Kase) má svůj jasný směr a cíl a nalézá útočiště u přítelkyně z mládí Akemi (Ayumi Ito), tak Akirova dívka Hiroko (Ayako Fujitani) nalézá své uplatnění v surrealistické proměně u Hiroshiho (Nao Ohmori). Nejbizarnější je povídka MERDE od LEOSE CARAXE. Je mi záhadou, co má představovat. Snad zbytečnou agresi a nepřátelství vůči společnosti, strachu z neznáma a podivnostem, vyvolaných civilizačním vývojem. A tak Merde (zajímavý Denis Lavant) děsí, straší a ničí obyvatele, než je dopaden, souzen a obhajován podivným Maître Volandem (Jean-François Balmer). Provokativní, zvláštní, až absurdní. (17.01.2013)