Bílá stuha

Film je jako had v teráriu a kolem něj nevině pobíhající myš. Fascinující pohled, od kterého nelze odtrhnout oči. Nevíme zda má hlad, kdy zaútočí.. Dusná a temná atmosféra německé vesnice, kde se plíží zlo jehož hlavní příčinou je v zárodku neskutečně přísná, vpravdě německá výchova, která pod rouškou morálky a řádu ničí i ty nejčistčí city jako je láska, radost z dětství, svoboda ducha.. Divák je připoután vynikající černobílou kamerou, nadprůměrnými hereckými výkony, ale hlavně geniální režií, která nabízí pohled na utrpení obětí zločinů jen v náznacích a v očích strachem zmatených obyvatel vesnice, což už tak temné a syrové drama povyšuje do hororových rovin. (27.07.2011)

Vlastně jsem úplně nepochopil co se pokoušel Michael Haneke tímto filmem sdělit a ač jsem byl učarován formou nebyl jsem úplně přesvědčen o mimořádnosti tohoto snímku. Ovšem postupně se mi film v hlavě rozležel a na povrch začaly vystupovat jeho skryté, zakódované kvality. Až jsem přišel na to, že Die Weisse Bande toho prostřednictvím symbolů sděluje mnoho. Podle mého názoru v něm lze číst, možná i mimoděk, stav psychiky lidstva 20. století. Výpady proti baronovi a jeho rodině jakoby naznačovaly bolševickou závist vůči bohatým, útok na postiženého Karla jakoby symbolizoval blížící se nacistická zvěrstva. Skrytá morální prohnilost většiny rodin je pak příčinou tohoto zla. To je však jen můj osobní výklad a rozhodně není ani jediný ani definitivně správný. Vzhledem k tomu, že je film tak mnohoznačný ho lze vykládat různě a to je skvělá vlastnost. (13.12.2010)

Neľutujem, že som Michaela Hanekeho pred časom zaradil do desiatky mojich najobľúbenejších režisérov. Prakticky každý jeho film je pre mňa udalosťou. Pritom sa naň neteším, ale s napätím ho očakávam. Jeho filmy sú znepokojujúce, neprikrášlené, drsné a evokujú viac otázok, než ponúkajú odpovedí. Biela stuha je tiež takým filmom. Dedina je akýmsi laboratóriom, v ktorom môžeme sledovať, ako sa rodí zloba, závisť, pomsta a krutosť, povedané ústami jednej z postáv filmu. Na tomto mimoriadnom filme mi napodiv nesedel iba jeho, podľa mojej mienky, chaotický strih, ktorý neladil s vecným opisom udalostí, ktoré sa v dedine odohrali. Ani na ďalší Hanekeho film sa nebudem tešiť, ale neviem sa ho dočkať. (08.02.2012)

Komu v 21. storočí ide na nervy digitálna kamera, švenkujúca zbesilo zboka na bok, kto nemá rád šialene rýchle strihy, koho ruší hudba pri vnímaní filmu - tak ten si príde na svoje ... Pomalá čierno-biela kamera s dlhými statickými zábermi, perfektné nasvietenie objektov záberu a najmä : neskutočne presvedčivé herecké výkony detských predstaviteľov. Psychologický rozbor obyvateľov malej dedinky na severe Nemecka v rokoch 1916-1917. Možno niekomu bude potrebné zhliadnuť tento film dvakrát, niekto tento film ofrfle ako nič nehovoriaci, pomalý a nudný. Ja so to nemyslím. Bola to filmová báseň. (19.03.2012)

Bílá stuha Michaela Hanekeho je hluboký podprahový snímek, pro který se obtížně hledají superlativy. K dokonalosti dovedená formální stránka tohoto díla, funkční role ,,personálního vypravěče", jenž má vnitřní účast na událostech a dějově omezené znalosti, oddělené pásmo vypravěče a pásmo postav, dokonale odosobněný tvůrčí přístup bez použití jakékoliv hudební složky, záměrně zvolené velmi pomalu plynoucí tempo, černobílý obraz dokreslující dobové usazení, převládající celky a statika kamery, jedna z nejdokonaleji působících mizanscén, kterou jsem kdy viděl, ryze intelektuální směřování a jemu podřízené vystavění jednotlivých uměleckých i dramatických složek (konečně renesance evropského autorského filmu), sugestivně gradovaná atmosféra s nevyřčeným, jen mistrně naznačovaným tajemstvím. Haneke záměrně v inkriminovaných scénách nechává kameru opodál a divákovi skrývá bolavé efekty temných stránek duše, jsou vidět jen symptomy, ne podstata zla, což odráží svět potlačovaných frustrací, středověké metody výchovy (přivazování k posteli jako kůra na odvyknutí sebeukájení!) i běsy perverznosti a degenerované sexuality. Vše tu bublá jen pod povrchem, přičemž navenek si nezúčastněný a do děje nevtažený pozorovatel nemůže všimnout ničeho podezřelého. Vypravěč - venkovský učitel - je ve vesnici cizincem a jeho postřehy i běh života vytvářejí kontrapunkt retardovanému světu místní komunity. Jedině cizinec (stejně jako divák - a působení na něj je meritem věci) může být v takovémto světě normální a jedině on může zůstat nezasažen. Hlavní roli hraje úloha výchovy, která zapříčiňuje veškeré zlo a přenáší i na další generace komunitní stigma. Neudržitelnost takto reflektované pokrytecké morálky vesnického prostředí je opět v kontrapunktu k přesně opačně vnímanému a prezentovanému venkovskému světu, jak byl reflektován dříve, především v národním obrození, ale i během 20. století. Jestliže chtěl Haneke Bílou stuhou pojmenovat kořeny nacismu v německé společnosti, povedlo se mu to dokonale. Já bych ovšem dodal, že malý fašista dříme v každém z nás, stejně tak příklony k totalitní společnosti, násilí a nacismu mohly mít své podhoubí kdekoliv v Evropě a ani dnes nejsme tohoto nebezpečí ještě úplně ušetřeni... Podobné filmy: Plechový bubínek (11.02.2010)