Bílá stuha

Pravděpodobně paradoxně jsem se předposlední den festivalu dostal do stádia, kdy ne že by mě filmy nezaujaly a já vůči nim byl apatický, ale naopak se mi velmi líbilo vše, co jsem ten den viděl. Včetně a především Bílé stuhy. I když děj spíš pomalu pluje časem, aby se tu a tam zastavil a podrobněji rozebral nějakou událost, příhodu, a přesto že se mi postavy docela pletly (asi kvůli černobílému zpracování), jsem ty dvě a půl hodiny vydržel v pohodě. Dá se spekulovat o nutnosti/smyslu voice-overu, o tom, co by šlo zkrátit/vystříhat (linie hraběnky, její odjezd/příjezd a vůbec opakování a vracení se k událostem), ale celkový dojem hodně dobrý. 90 % (12.07.2009)

Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení... Z podhoubí udupávaného naleštěnou holínkou vyrůstají ty nejjedovatější muchomůrky aneb nad ukázkovou vzpourou deprivantů by shodně zaplakali Koukolík i Freud, nicméně ta není prostorem a časem vázána na severoněmeckou vesničku v době, kdy dračí setba nacismu už pomalu vystrkovala jedové zuby z neplodné hlíny. Jediným protijedem může být lidskost, takže si jdu pohrát se synkem a pak ho vzít k vodě. A doufat... (27.07.2012)

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že nemám problém s filmy, jejichž stopáž výrazně přesahuje dvě hodiny. Nevadí mi, když je film postaven na dialogu a neobsahuje jedinou akční sekvenci. Rád si vychutnávám dlouhé záběry a mé uši netrápí, když není slyšet žádná hudba. Nevadí mi dokonce ani násilí. Věřím ale, že existují jistá pravidla, jejichž překročení považuji za nevkusné, nemístné, i ve filmu za krajně nevhodné a o pokřivenosti autora snímku svědčící. Bílá stuha obsahuje mnoho takových momentů. Jeji brutalita, odpornost a zvrhlost (zobrazovaná i ideová) je na můj vkus příliš důrazná a ačkoliv musím uznat filmu zcela nepopiratelné řemeslné kvality, nemohu se ubránit dojmu, že jsem právě shlédl 144 minutový hnus. Tři hvězdy ze slušnosti, a už nikdy více... Protože 4 způsoby jak ublížit dítěti (notabene retardovanému) fyzicky jej zničit a psychicky vydeptat, odprezentované v 5 minutách, to prostě odmítám akceptovat. A odmítám i to, že mě tento fakt automaticky degraduje na diváka nižší cenové, potažmo vkusové kategorie... (10.06.2010)

Klíčenie koreňov nacizmu a dôsledky sadizmu na základe represívnej výchovy. Posteľné uväzovanie, bičovanie, nekalé sexuálne perverznosti, ale tiež povýšenecká tyrania. Bez farby, bez obalu, bez verdiktu. Len nešetrná náznakovosť páchaného zla v rajóne odmeraného (sporadického) strihania "Bielej stuhy". Profesor Haneke a jeho odosobnená sonda, ktorej majstrovské (akademické) parametre sa pohybujú v tých najvyšších číslach. (30.03.2010)

Studené jak sibírska zima. Haneke je majster. Majster vyvolávania emócii zdanlivou bezpocitovosťou a majster krutých obrázkov, ktoré vás neschopných slova nechajú sledovať záverečné titulky. Otázkou je, či vám tento prístup vyhovuje. Tématicky podobný Dogville som videl trikrát, Stuhu si už nepozriem nikdy. Keď točíte natoľko ťažký film, musíte sa za divákovu pozornosť nejak odvďačiť - buď katarziou, vontrierovskou "fackou", alebo aspoň náznakom satisfakcie - nie len dve a pol hodiny konštatovať, že staré časy stáli za hovno, a skončiť pritom, že to tak naozaj bolo. Najlepší Haneke čo som videl, to áno. Ale stále si myslím, že natočiť ten film "normálne,” by bolo omnoho výživnejšie. Čo som si mal z tohoto akože odniesť? (12.05.2013)