Bílá stuha

Skvělý snímek o morálce, životě, rodině a záhadných vraždách v jedné vesnici za války. Hodně mě zaujalo, že je vytvořen v roce 2009 a je černobílý už jenom díky tomu jsem se na něj chtěla podívat. Herci jsou skvělí a rozhodně reální, jelikož ženské role hrály ty správné "gertrůdy" :D. Rozhodně je nutné se na tento film dívat v originále, jelikož se do něj vžijete ještě více a pokoušíte se řešit záhady, které se tam vyskytují celkem hodně, ani délka snímku není na škodu, jelikož o nudu rozhodně nezakopne nikdo. Takže můžu jen doporučit těm, kteří mají rádi téma 1. sv. války. (14.04.2012)

Tak to byla bomba. Náročné, nepříjemné a neskutečně silné psychologické drama. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Haneke přejel parním válcem. Bílá stuha je nesmírně působivou mozaikou vztahů v jedné rakouské vesničce před první světovou válkou, odkrývá původ lidské zloby a zkaženosti. Takové realistické Městečko Twin Peaks. (01.01.2010)

Na jednorazove pozeratenie nestravitelne. Ten film prvu hodinu v tempe cuva, cuva a cuva. Az kym nenarazi na tlacitko stop na prehravaci. Je to neskutocna nuda, pretoze pribeh neexistuje. Nema myslienkovu silu Bergmana, vizualnu virtuozitu Tarkovskeho ani filmarsku posobivost Vlacila. Vyborna ar*ova picovina tak ostava bez pochvalneho pridavneho mena. V druhej polovici to roztahane (velmi slusne povedane) rozpravanie vsak konecne zacne dostavat hlbku a vo vysledku z toho vylezie velmi zaujimava zalezitost, pri ktorej som si dokazal vyrobit tak diabolsku interpretaciu, ze sa mi to nakoniec az skoro pacilo. Skoro. Keby to malo o tristvrte hodinu menej, mohla to byt parada. 6/10 (20.11.2018)

Tradične znepokojujúci Haneke a jeho film, po ktorom si znova odnášam ťažobu na srdci. Pre publikum ťažký film, pre fanúšikov lahôdka, ukazujúca na odvrátenú stránku ľudskej duše a tmavých myšlienok v dobe, keď temnejšou stránkou boli snáď len samotné historické udalosti. Intenzívne statická kamera a úžasný čiernobiely vizuál ešte prehlbujú pocit nepríjemnosti, ktorý narastá každou minútou. Toto je presne vycibrený Hanekeho štýl, keď si pohráva s diváckou nevedomosťou a zároveň roztáča kolieska predstavivosti na plné obrátky, podobne ako v snímke Caché. Príbeh ubieha pomaly, atmosféra je expresívne vygradovaná na maximum a to ma doslova priklincovalo do kresla. Pri máloktorých filmoch má slovo dráma skutočne ten pravý, slovníkový význam, ale pri Hanekeho filmoch sa tento význam stále potvrdzuje. Na záver rozmýšľam prečo po toľkých superlatívoch nedám aj piatu hviezdičku, ale asi to bude tým ako na mňa film pôsobil a čo vo mne vyvolal. Každopádne k objektívnejšiemu postoju by to chcelo ešte aspoň jednu projekciu. 85%. (20.06.2014)

Dnes se v psychologii mnoho mluvívá o rodinné terapii, v církevním kontextu zase o (někdy kontroverzním) "uzdravování rodových kořenů", tento film je pak jakousi sondou do jedné pruské vesnice, která by takovou kolektivní terapii a kolektivní uzdravení potřebovala. Pod povrchem lehce protestantsky upjaté venkovské harmonie se tu skrývají různé formy zla a a různá zranění, která vytvářejí chorobný mikrosvět, kde jsou téměř všichni zúčastnění zároveň oběťmi i viníky. (28.05.2011)