Režie:
Rudolf RůžičkaScénář:
Martin ŠafránekKamera:
Juraj FándliHudba:
Petr SkoumalHrají:
Filip Čapka, Svatopluk Skopal, Miroslav Donutil, Renáta Doleželová, Zdeněk Žák, Gabriela Wilhelmová, Radim Kalvoda, Jan Jílek, Jana Gazdíková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Už mezi dětmi může zlověstně rašit nesnášenlivost. Přesvědčí se o tom i talentovaný Petr, jehož mezi sebe nepřijmou noví spolužáci - naráží jen na odmítání a dokonce na zradu důvěry. Více než rozkrýt dětské mentality se však tvůrci pokoušejí předložit jakou modelovou společenskou moralitu, které ovšem schází jak věrohodnější motivické zázemí v jednání jednotlivých postav, tak odvaha poukázat na fungování deformovaných vztahů. Avšak úrovně a sdělnosti Schormova filmu Pět holek na krku, který se zabýval obdobným problémem, bohužel nedosáhli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Myslim, ze dnes podobne filmy, muze ocenit uz jen ma generace (30-40let). A to pochopitelne diky nostalgii. Krasne se mi vybavily vzpominky na nase druzinarky, ktere nas stejne jako ve filmu vracely s nedojezenym jidlem zpet ke stolu:-). Pribeh jinak neni v nicem originalni. Herecke vykony prumerne, zaujme mlady Donutil. ()
Jééé, tak na tohle jsme kdysi chodili do kina se školní družinou a už tehdy mi ten hlavní hrdina připadal jako debílek. Když jsem teď na to náhodou v televizi natrefil, tak jsem se z nostalgie na to podíval. No je to taková píčovina pro děti s nějakym morálnim ponaučenim na konci. Mimochodem dětský herci jsou naprosto otřesný. ()
Silná naivita snímku jakoby popírala rok výroby, podobný děj bych čekal v době normalizace. Morální poselství o čestném kamarádství a super kolektivu je tlačeno na maximum. Vyumělkované situace v podání druhořadých herců i jednorázových objevů nejsou příliš věrohodné. Ve své době měli tvůrci určitě na víc, takhle zbývá jen nostalgie na školní vybavení a prostředí osmdesátých a devadesátých let. ()
Netvrdím, že my jsme nedělávali kravál, ale mně tyhle dětský filmy přijdou všechny strašně uječený. Ale je fakt, že v 80. letech se tenhle žánr u nás nedělal špatně a Správná trefa to jenom dokazuje. Včetně účasti tehdy ještě méně známých herců, například Miroslava Donutila krátce předtím, než se stal pražskou hvězdou. ()
Dabovaný Miroslav Donutil a děti mluvící pouze spisovně mi trhaly uši. Příběh ale byl poměrně snesitelný, byť poněkud zkratkovitě podaný. Nejvíce co se týče týraného chlapce, což nikdo neřešil. Rodiče také mnoho emocí neukázali, autoři spíše prostě popsali vstup nového chlapce do kolektivu, se správňáckým soudruhem učitelem. ()
Reklama