Bílá vrána

Teenage romance spojená s plytkým příběhem o autistovi, ze které je cítit podbízivost a umělost. Cílená hra na efekt, která postrádá emoce a veze se na vděčném tématu ke konci. A ani ten, stejně jako celý film, nenabídne absolutně nic nového. Filmy o autistech lze natočit chytře a originálně, Bílá vrána ale taková není. (20.03.2012)

Jedním slovem výborný. Další dílko, které se nenápadně krčí stejně jako Keith v ústraní kvůli zdání teenegerovského rádoby dramatu, přestože se jedná o výborná dramata , která mnohdy nejsou k vidění u věhlasnějších jmen. Ale oboje byli skvělé. Zpátky k vráně. Hodně silný příběh, skvělá kamera, výprava a především herci (pro mě je Luke Ford od teď pan herec, protože takhle skvěle zahrát autisu klobouk dolu.) Jsem rád, že se takovýchto děl točí čím dál víc, protože doopravdy chytnou za srdce, vyvolávají emoce a já si říkám, že život Thomase bych asi nevydržel. Takže plnej počet a BRAVO! (14.02.2009)

Spíše drobnější, skromné, přesto velmi působivé, dramatické dílo, ne atraktivní pro nějaké početné publikum, takový cíl si patrně tvůrci před sebe ani nevytkli, vždyť co může být pro povrchního diváka poutavého právě na takovém příběhu s námětem zobrazujícím soužití v rodině, kde jeden její příslušník je třeba právě tak jako Charlie mentálně postižený, nemám sice svou osobní zkušenost, ale vše na mě působilo velmi věrohodně a skutečně tísnivě, když jsem si tak s ubíhajícím dějem stále živěji představoval sám sebe v takové roli sourozence obtížně zvladatelného dospívajícího chlapce, pro nějž bych měl být jak bratrem, tak hlavně jeho trpělivým opatrovníkem jako jím je patnáctiletý Thomas, opravdu by to bylo pro mne velmi podobně nelehké a ještě k tomu to neustálé stěhování celé rodiny kvůli otcově službě v armádě, příliš, opravdu příliš mnoho překážek bych byl donucený překonávat, pokud by ale do všech těchto neovlivnitelných životních negativ vstoupila a statečně by mne z nich vyprošťovala právě tak sympatická, překvapivě chápající a soucítící spolužačka jako Jackie, asi bych stejně jako on svůj úděl přehodnotil a vnímal v poněkud zářivějších odstínech, než jak se vše zpočátku v novém bydlišti zdálo, jen temně pochmurné a opět neradostné, opravdu výborný, pocitově laděný film, kde přes závažnost tématu je místo i pro humor a odlehčující zábavu, bravo!!! Zajímavý komentář: Fridecka (09.01.2013)

Jako film to moc nedrží při sobě, ale jako přiblížení života s těžce postiženým členem rodiny je to samozřejmě víc než bohulibé a už teď si to říká o hollywoodský remake (ne že by mě to v takové odvozené podobě zajímalo). Na okraj: Gemma Ward je půvabná až běda, ale nezdá se vám, že je na tu roli chápající spolužačky-holky na chození trochu "stará"? (11.01.2009)

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)