Bílá vrána

Na ČT2 mi sice utekl úplný začátek, ale přesto se odvážím hodnotit. Působilo to na mě jako zajímavý náhled do rodiny s autisktickým synem. Snímku se s neuvěřitelným "elánem" daří zobrazit pocity, jaké k duševně chorému chová nejen jeho bratr a blízcí, ale i vzdálenější okolí. V podobně syrových filmech se sice příliš nevyžívám, ale naprosto chápu, že tento film získal nějaké ceny a setkává se s poměrně vysokým hodnocením. ~(3,9★)~ (20.03.2012)

No, český název mě zas tak neuchvátil, stejně jako plakát. Trochu to totiž dle mého přesně nevystihuje to, co přijde. Tohle není teen drama na téma, kterak se chlapec na střední zamiluje do děvčete na střední, tohle je výborné rodinné drama, kterak se morální aspekt bije se sobeckostí a úspěchem ve vlastním životě. Já musím přiznat, že ve mně vyvolali tvůrci přesně takový pocit, jaký by divák asi měl mít. Sympatizace s hlavním hrdinou, jeho lehký nesouhlas, větší nesouhlas a nakonec smíření. Je to kus dobře odvedené práce, která mě těší. (30.03.2011)

Spíše drobnější, skromné, přesto velmi působivé, dramatické dílo, ne atraktivní pro nějaké početné publikum, takový cíl si patrně tvůrci před sebe ani nevytkli, vždyť co může být pro povrchního diváka poutavého právě na takovém příběhu s námětem zobrazujícím soužití v rodině, kde jeden její příslušník je třeba právě tak jako Charlie mentálně postižený, nemám sice svou osobní zkušenost, ale vše na mě působilo velmi věrohodně a skutečně tísnivě, když jsem si tak s ubíhajícím dějem stále živěji představoval sám sebe v takové roli sourozence obtížně zvladatelného dospívajícího chlapce, pro nějž bych měl být jak bratrem, tak hlavně jeho trpělivým opatrovníkem jako jím je patnáctiletý Thomas, opravdu by to bylo pro mne velmi podobně nelehké a ještě k tomu to neustálé stěhování celé rodiny kvůli otcově službě v armádě, příliš, opravdu příliš mnoho překážek bych byl donucený překonávat, pokud by ale do všech těchto neovlivnitelných životních negativ vstoupila a statečně by mne z nich vyprošťovala právě tak sympatická, překvapivě chápající a soucítící spolužačka jako Jackie, asi bych stejně jako on svůj úděl přehodnotil a vnímal v poněkud zářivějších odstínech, než jak se vše zpočátku v novém bydlišti zdálo, jen temně pochmurné a opět neradostné, opravdu výborný, pocitově laděný film, kde přes závažnost tématu je místo i pro humor a odlehčující zábavu, bravo!!! Zajímavý komentář: Fridecka (09.01.2013)

Veľmi silný emotívny príbeh, ktorý poukazuje na život rodiny poznačenej dieťaťom s autizmom. Sympatický herci a materiál na ktorom sa dá stavať. Problémom ale je, že potenciál príbehu je využitý tak na 30% a narába sa tu s ním veľmi opatrne. Z jednej strany je tu život s bratom autistom zo strany druhej boj o ženské srdce aj napriek tomuto životnému handycapu. Dokážem sa s tým vysporiadať alebo budem stále zvádzať vnútorný boj a veriť tomu,, že sa raz ráno zobudím a môj brat bude normálny. Toto sú tie najsilnejšie otázky celého filmu a to je pre mňa dosť málo. To že sa celý film, končí happyendovom o tom sa snáď ani nemusíme baviť, koniec koncov ide o americkú distribúciu. Nevyužitý potenciál, tak by som film charakterizoval. 40% (28.08.2015)

Vyrůstat po boku autisty nese různá omezení a rozhodnutí. O tom může přesvědčit další australský klenot, vyprávějící o průměrné maloměstské rodině, která veškeré své úsilí vkládá do autistického syna/bratra Charlieho. Mírně tezovitá, ale jinak naprosto osvěžující záležitost, během jejíhož sledování jsem sám mnohdy (a nebylo to zřídka) zapochyboval, jak sám bych obstál v obdobných situacích. Toni Collette si ráda odskakuje k nezávislé, umělecky ambiciózní tvorbě do rodné Austrálie (Japanese Story) a debutující Elissa Down zase zkušeně ordinuje s několika žánry. Kinematografie nejmenšího světadílu jednou zase ukázala, že příjemná překvapení ve filmovém světě stále ještě existují. 85% (06.02.2009)