Mamut

Příběh, jako oboustranně otevřený výsek ze života několika postav, který lze popsat jako osamělost v nemnoha formách. Nekritizuje, nemoralizuje, zobrazuje, nenudí, nepřekvapí žádnými dějovými zvraty, prostě plyne. Bude to laciné přirovnání, ale plyne jako život, který vám také nedovolí dělat rádoby šlechetná rozhodnutí nebo se patlat v sentimentu. II Scénář: Lukas Moodysson. Hudba: Linus Gierta, Erik Holmquist, Jesper Kurlandsky. 80% (25.05.2010)

K mému hodnocení: Mammoth nefunguje tak dobře, jako nejčastěji přirovnávaný Babel (u mě 4*), proto dávám tříhvězdičkové hodnocení, přestože se snímek samotný k těm čtyřem šplhal. K filmu (může obsahovat spoilery): Bernal je sympaťák, ale občas nerozumím chování jeho postavy (nejdřív je jasné, že by se Leo s holkou z klubu nevyspal, a pak to po klišé fajn prožitém dni udělá, a ještě jí zcela vážně řekne, že spolu zůstanou). :P "Americká posádka" Michelle Williams jako chirurgyně Ellen a manželka, Sophie Nyweide jako dcera Jackie a Marife Necesito jako chůva Gloria naopak hrají excelentně. Občas mi ale mé "dostávání se do filmu" kazí až moc okaté citové vyděračství režiséra. Smrt syna Glorie byla už fakt moc a můj zájem upadal. Škoda, nakročeno to mělo dobře. (04.05.2010)

75% max. Dobré téma střetu vyspělého s rozvojovým světem. Rozlišnosti i společné problémy. Zahráno dobře, klasicky výborný Bernal, ale ani zbytek osazenstva nezaostává. Škoda hodně rozvleklého začátku a několika hluchých beztempových pasáží, prostříhání aspoň o 20 minut by tomu hodně pomohlo. Taky by to mohlo v silných momentech ještě přitvrdit. (08.05.2010)

Film o různých lidech v různých částech světa, jejichž cesty a činy jsou nějak propletené. Mladý americký úspěšný manželský pár ‒ on, počítačový génius, ona, chirurg ‒ oba jsou pořád v práci, takže jejich desetiletou holčičku hlídá filipínská chůva, která má sama doma deseti- a šestiletého syna a ty zas hlídá babička. Počítačový génius odlétá do Thajska, aby tam podepsal smlouvu za 45 milionů dolarů. A aby měl čím zapůsobit i podepsat tu smlouvu, jeho právník mu daroval super pero za 3000 dolarů. Pero je tak drahé proto, že je vyrobeno z kosti mamuta, kterého vykopali kdesi v permafrostu na Sibiři, pak 5 let sušili mamutí kly, a pak z nich udělali tuto super věc, bez které se nedá žít. Všichni v tom filmu trpí tím, že jim práce, povinnosti, nutnost znemožňují být tam a s těmi, s kým je jim dobře. Kdo za to vše může? Za ty nespravedlnosti, které se lidem dějí? Nikdo. Nikdo nechce být vědomě zlý. Není mezi námi nevinných a viníků. Prostě je nastartován stroj, kterému se říká moderní civilizace, a náš svět takhle funguje. Chceš-li se vézt, tak se vez, jestli nechceš či nemůžeš, běž z kola ven. A záleží i na tom, v které části stroje jsme ‒ jestli nahoře v kabině nebo dole v kotelně, nebo jestli jsme se octli pod koly. Když počítačový génius popisoval to mamutí pero své manželce, řekl: "Kdysi žili mamuti, ti pak vyhynuli a na jejich místo jsme přišli my, vyhrabali jsme jejich kosti a udělali si z nich různé suvenýry. Kdo ví ... jednou takhle vyhyne i lidstvo a na naše místo přijdou nějaké krysy. Také pak budou vyhrabávat naše kosti a dělat si z nich krásné tretky?" Myslím, že pokud pofrčíme na tom úžasném superstroji plnou parou vpřed, moc dlouho ty krysy nebudou muset čekat. (16.04.2012)

„Vidíš to bílý? Víš, co to je?“ - „Co?“ - „Mamut. Slyšíš dobře. Ten chlupatej slon, co vymřel před pěti tisíci lety nebo tak nějak. Teď podnikají výpravy na Sibiř a ty zmrzlý zvířata vykopávají. Jejich kly pět let vysoušejí, až pak je můžou uříznout a dělat intarzie.“ - „Mamut...“ - „Nejlepší pero na světě. Za tři tácy.“ Nemůžu si pomoct, ale kupříkladu oproti režisérovým předchozím filmům Lilja či Společně jsem byl u Mamuta emocionálně mnohem méně zapojen. Základní problém definovaný jako rodiče nemají na své děti čas kvůli práci (a to bez ohledu na sociální status) mi tu vychází poměrně banálně. Tím spíš, když všichni v tomto filmu si na své děti chtějí udělat čas (v reálném světě kolem sebe vidím totiž úplně jiné důvody). Příběhově jsem se sice nenudil a herecky to také špatné nebylo, ale film mi nenabídl nic, co by mnou víc hnulo. Samotný závěr pak zřejmě měl nabídnout jistou naději, osobně si ovšem myslím, že se téměř vše brzo vrátilo do starých kolejí (a třeba takový „přešlap“ manžela vyšuměl do prázdna). Dávám čistý průměr. (10.06.2023)