Mamut

Mammoth by si tu čtvrtou hvězdu i zasloužil, nebýt však té druhé poloviny filmu. Snímek je totiž zbytečně natahován a námět několika propojených životních příběhů, zde navíc kontrastujících mezi bohatstvím a chudobou spojenou s láskou ke svým dětem, je už také trochu ohraný. Na Mamuta se sice příjemně kouká a někdo se dokonce může několikrát během sledování filmu i vrtět v rytmu elektronické hudby: Ladytron - Destroy Everything You Touch, ale není dostatečně důrazný nebo šokující a neobsahuje dokonce žádné zvraty. Je to jen sociální odraz dnešní konzumní kapitalistické společnosti odvrácených stran naší planety. Na druhou stranu jsem však rád, že není dílem tak depresivním jako byla Lilja 4-ever z roku 2002. Nenáročným divákům se bude jistě líbit, mě však nechal celkem chladným, nezanechal hlubší otisk a tak si vysloužil jen slušné tři hvězdy. (6/10) (24.07.2009)

Mísilo se mi zde několik filmů s podobným nádechem (od Iñárrita, Lost in Translation). Život všech tří bytostí skýtal samotu, únavu, bolest, lásku k dítěti, vyhoření...bez ohledu na kontinent. Ellen byla bezpochyby dobrou matkou, ale na konci filmu se zachovala zpátečnicky. Leo se zřejmě držel svých zásad být čestným a věrným a i když toto porušil, neztratil u mě na hodnotě. Jeho život dostal jiný směr a rozměr. Určitě dozrál. Životní příběh chůvy uměle a zbytečně vsazen, inspirace pro samostatný film. (25.10.2012)

„Budeme si teď muset najít novou chůvu“. Nemohlo snad zaznít nic výstižnějšího, než tato závěrečná (věcně) vyřčená věta z úst hlavní hrdinky. Propast mezi oběma světy je tak hluboká, že ač se budeme snažit sebevíc, pořád to bude „dostatečně hluboko“, aby se nic zásadního nezměnilo. Nicméně to nic nemění na faktu, že je důležité to zkoušet stále znovu. Pokud by totiž zhasla i ta poslední špetka naděje (solidarity), můžem to tady rovnou nechat srovnat se zemí a začít („někdy příště, někde jinde, velkým třeskem“). Snímek Mamut si zcela jistě nejvíce užijí (resp. prožijí) ženy-matky, nicméně režisér L. Moodysson zde řeší paralelně (ne)závisle na sobě více témat, takže pokud zrovna nejste „matka 7leté dcery“, neznamená to ještě nutně, že vás snímek nebude mít čím oslovit. Jedinou (opodstatněnou) výtkou může být právě ta „naháněná“ několika témat (resp. úhlů pohledu) a s tím spojená určitá roztříštěnost, kdy by určitá(é) situace (scéna) zasloužila více rozpracovat (popř. ji zcela vystřihnout) a nepůsobila tak v divákových očích poněkud prvoplánově (viz scéna telefonátu filipínské prostituky Cookie svému dítěti), byť každý jasně vidí její účel (režisérův záměr). Troufám si jednoznačně tvrdit, že vyzrálejší režisér typu Ińárrity by si toho byl dobře vědom a těchto chyb(ek) se vyvaroval. Přiznávám však, že porovnávat tyto dva režiséry není zcela fér, každý z nich se přeci jenom vydal (filmařsky) zcela odlišnou cestou (resp. použitým vypravěčským stylem) a to i obsahově. To je však (co se mých výhrad týče) vše. I přes výtku nakonec chválím volně plynoucí režii, civilní herecké výkony (v čele s M. Williams) a zejména potom britské Ladytron v čele s ústřední „ Destroy Everything You Touch“. 78% p.s. to uživ. Blizzard. Když už mermomocí toužíš po tom být šokován a zažívat zvraty, zkus to někdy o víkendu na Letné. Takový Pepík Hnátek by mohl vyprávět...... já naopak (nejen ve světle těchto experience) takovéto snímky vítám. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. seeker23 (17.04.2012)

...z celého filmu som si odniesol iba to, že chudobnejšia časť sveta sa (nevedomky) snaží dostať tam, odkiaľ sa moderný človek-obyvateľ "bohatého Západu" snaží uniknúť.... čiže do (z) citového chladu.... a pritom, všetko je to motivované šlachetnou láskou k vlastným deťom.... no a samozrejme, to čo asi každému udrie z filmu do očí je citové strádanie každej z postáv, bez ohľadu na sociálny, kultúrny či iný pôvod .... ale inak taká babelovská motanica o globalizovanom svete, ktorá sa nám snaží opakovať už dávno známe, že najväčšou túžbou človeka nie sú peniaze, ale hlavne blízkosť milovaných ľudí (29.07.2011)

Příběh ukazující realitu všedních dnů, zdůrazňující obrovské rozdíly životních podmínek v dnešním globálním světě. Ve výsledku však ukazující, že ať už jste chudí či bohatí, tak problémy a výčitky máme všichni stejné. Podstatou filmu je zamyšlení se nad vztahem rodič-dítě: nic není tak důležitého jako společně ztrávený čas, ať už si namlouváme cokoliv. Škoda, že ani uvědomění si tohoto faktu nás nepřiměje změnit náš život a naše priority. Tento snímek nepatří k těm, které vás vtáhnou okamžitě do děje a zaujme v první minutě, ale rozhodně se vyplatí počkat si na celkový dojem, který je v tomto případě velmi inspirativní a nutící k zamyšlení. Významným plusem je zde navíc výborně vybraná hudba, která dokonale dokresluje děj filmu. (19.01.2010)