Mamut

Jste bohatý, máte své dítě u sebe, ale vlastně sním nejste ani se svým partnerem, protože se honíte, aby jste udrželi životní laťku vámi nastaveného standartu. Ale nejste šťastný! Jste chudý, chcete pro děti lepší život a tak je opustíte a jedete vydělat na živobytí do cizí země.Ale nejste šťastný.Takže jak je to správně? Bohatý není šťatsný, chudý není štastný...co tedy něco mezi? Je to záruka? Takové otázky a mnoho dalších ve mně Mamut vyvolal...Kam se hrne dnešní svět? Lidé jsou nešťastní...proč? Otázka priorit? Možná...něco změnit je opravdu velmi těžké a mnohdy práce na celý život...Vztahy jsou jako květinka. Zaléváš přežívá, hnojíš roste do krásy...Kdyby ke konci nebyla ukolébavková scéna dostal by Mamut i hodnocení plné.Je mi také moc sympatické , že dostanete pouze naservírováno...ochutnávat, hodnotit a zkoumat chutě už budete sami. (31.10.2014)

Mamut rozhodně není film pro každého. Také ale nemůžeme jeho seriózností omlouvat pomalé tempo, které po čase začne nudit. Bergmanovy filmy taky nejsou žádní rychlíci, přesto si je ale budete dlouho pamatovat. Zasáhnou vás a Smrťáka hrajícího šachy se budete tajně bát, až dokud ho sami na sklonku života nepotkáte. Mamut ale vcelku není nic extra. Jedná se o výborné drama, které nám ovšem nemá co víc nabídnout, než co už jsme viděli ve stovce jiných provedení. Pro fanoušky evropské tvorby zajímavý počin, pro diváky, co očekávají víc akce, nepříjemný zážitek. (Ano, já jsem fanoušek evropské tvorby…) (07.11.2010)

Moodysson prešiel od tej najzapadlejšej diery v Švédsku pred desiatimi rokmi na film odohrávajúci sa po celom svete, a nestratil pritom nič zo svojej neuveriteľnej schopnosti priblížiť ľudské pocity a úsporným štýlom vyrozprávať príbeh, ktorý chytí za srdce. Netlačí na pílu, nič nepreháňa, opäť nepredvádza vlastne nič výnimočné... iba triviálne historky... ale tá humanistická sila, ktorou dokáže nenápadne priblížiť každú jednu postavu, je strhujúca... (10.03.2010)

Snímky švédského režiséra Lukase Moodyssona považuji osobně za velmi dobré, tento je můj v pořadí už čtvrtý... Moodyssonovi se zde podařilo angažovat nešvédskou hereckou hvězdu G. G. Bernala, což jistě pomohlo u sledovanosti (hlavně v ženské části publika :-)). Režisér a autor námětu v jedné osobě se znovu zaměřuje (podobně jako ve snímku Společně) na mezilidské vztahy, touhu najít cestu k sobě přes všemožné překážky. Nic originálního, pravda, ale ve svém provedení se jedná o velmi působivou záležitost příjemné mozaiky různých lidských osudů z rozličných civilizačních okruhů. Moodysson nám v podstatě ukazuje svět jedinců, kteří v touze po lepším životě jen dosahují toho, že žít vlastně zapomínají, při honbě za kariérou mnohdy zapomenout, že strávit čas s bližními je lepší než imaginární cíl v budoucnu. Zajímavou částí je i hudba k filmu, kde můžete slyšet synth-popové Ladytron (s příměsí electro-clashe:)), Boney M, i klasiku v podání Goreckého zahraného českým orchestrem. (12.01.2011)

Podla uzivatela Blizzarda sa bude tento film pacit vraj len nenarocnym divakom. Ja som naopak divak velmi narocny a musim povedat, ze presne tento typ filmov je to, co by som nevymenila za ziadne ine. Presne tieto filmy mi pripominaju to, kde zijeme, ako zijeme a ake su nase vitazstva a prehry. Kazdy si urobte vlastny nazor, ale ja vyjadrujem maximalnu spokojnost. (01.08.2009)