Recenze (328)
Moře času (2022)
Na vrcholu štěstí, pád na dno a na konci smíření. Životní křivka, kterou si projde jednou každý z nás. Chápu, že pro někoho nuda....však máme před sebou "moře času" než k tomuto komornímu malému Velkému snímku dozrajeme....
Poslední závod (2022)
Pro mne prostě vítězí Synové hor (1956)
Corpus Christi (2019)
Tak jak je to? Kdo to tu je ten zlý, nebo ti zlí? Bůh versus satan. A kdo je bůh a kdo satan?? Myslím, že velmi krásné je, když si uvědomíme, že šance na to lepší je kdykoliv, bez ohledu na náš věk, barvu pleti i bez ohledu na to čím se kdo provinil. Najít svůj střed a žít ze svého pramene, pevně jej uchopit, stát se sami sebou a je dobře. Toto je dostupné všem a vždy. Má to všem jeden háček. Zkoušky. Zkoušky zda už VÍTE a nenecháte se strhnout zpět. Kam zpět? Krutí jsou lidé, kteří ze svého, potažmo našeho pramene nepijí, i když stojí třeba přímo pod ním.
Cukrář (2017)
Cukrář je něžný, úsporný a přesto velmi silný. Po celou dobu držící v lehkém napětí, prostor pro vlastní fantazie....závěr je jako nádech...
Manželská historie (2019)
Člověk míní, právníci mění :-). Pěkná sonda do konečné fáze jednoho vztahu. Zavázané tkaničky působily jako doušek čisté vody, když v poušti na pokraji sil konečně dojdete k oáze.
Parazit (2019)
Když potkáte ve sprše švába, tak vás asi trochu šokuje, možná pocítíte pocit hnusu, ale druhý den už o něm nevíte...tak nějak.
Bába z ledu (2017)
Civilní a velmi čistý lidský film. Je pravdou, že k porozumění je potřeba si něco odžít a nabýt životních zkušeností. Každý má přesně TO, co potřebuje k tomu,, aby pochopil, prozřel a doplaval právě TAM, kam má. Chlad a nejen ten z ledové vody nás provází celou dobu a pokud ho dokážeme přijmout, nakonec naplní celou naši duši teplem přijetí a láskou. Vždyť cesta již je cílem. Poděkování všem za velmi intimní zážitek.
Příchozí (2016)
Kdyby jsi znal budoucnost, změnil bys jí?? Když znáš minulost, udělal by jsi něco jinak? S naším vnímáním by se na tyto otázky dalo asi odpovědět , že ano, protože máme svobodnou vůli. Co když je vše už předem dané, naplánované a my před vstupem do hmoty přijímáme svůj úkol. Jak je to pak? Pak je to taky svobodná vůle? Úkol jsme přijali.....KDO tedy vlastně skutečně jsme? Nádherné sci-fi, podmanivá meditační hudba a vymazlené minimalistické obrazy to vše dovádějí v dokonalost.
Máří Magdaléna (2018)
"Tak co byla to prostitutka nebo nakonec manželka??"...první otázka co padla, když jsem přišla z projekce. Nevím zda si film kladl za cíl rehabilitovat Magdalenu, možná ano neb v závěrečných titulcích o něčem takovém byla zmínka, nicméně Rooney Mara byla úchvatná. Pohled do jejích hlubokých a laskavých očí, byl léčivý i andělsky hladivý. Scéna, barva a čistota záběrů mne uchvacovaly. Viděla jsem nádherné jednotlivé obrazy či fotky, které byly silné, plné emocí a krásy, vyvolávaly v duši nepokoj i klid zároveň...ale dohromady v pohybu nějak nefungovaly. Už dávno na filmy tohoto typu se nedívám s aktivovanou hlavou, ale otevřeným srdcem...v kině jsem byla na Velký pátek.
Anděl Páně 2 (2016)
Už jsem někde psala, že na film, který režíroval Jiří Strach, nemám strach jít. A krom toho já jsem dostala mnohem víc, Krásný Krumlov, který znám jak své boty, báječný anděl Petronel a čert Uriáš (taky bych byla na čerty), velmi milý a vtipný příběh, nebeská hudba.... a hlavně celý večer hřejivý pocit u srdce a už pár dnů kouzelný úsměv na tváři, kdykoliv si vzpomenu, A několik krásných a letmých setkání díky tomu kouzelnému úsměvu. Děkuji.