Piráti na vlnách

Film, kde jde mnohem spíš než o vyprávění příběhu o vykreslení uvolněné atmosféry 60. let s příchodem rokenrolu, sexuální revoluce a liberální společnosti. Doplácí ale na to, že přes přítomnost řady špičkových a populárních komediálních herců z Británie i ze zámoří nedokáže scénář vykřesat z aktérů plnohodnotné postavy a prodat divákovi všechny členy posádky. Řada z nich je prostě trestuhodně nevyužitá. Piráti na vlnách jsou spíš slepencem zábavných scén, mezi nimiž se nachází bohužel i nemálo vaty ve stylu sexuchtivých fanynek, bujarých večírků apod. Zároveň si myslím, že i hlavní hrdina mohl být obsazen nějakým charismatičtějším hercem a scénář mu mohl dát víc prostoru. Snad nejlepší z celého filmu jsou momentky s ministrem, který je vylíčený je karikatura tradičního britského konzervativismu a puritánství. Celkový dojem: 65 %. (17.08.2013)

Obsadenie, prostredie, prevedenie, hudba... všetko dokonalé. Ale ten scenár? Miestami som sa dosť nudil a presne som vedel, čo bude nasledovať v ďaľších scénach. To ale nič nemení na genialite pôvodného nápadu/námetu a bravúrneho hereckého koncertu premňa dokonalej trojky: Bill Nighy - Philip Seymour Hoffman - Rhys Ifans. (06.11.2009)

Sex, drogy a RocknRoll! Richard Curtis nám už samotným obsazením dal přes deset důvodů, proč právě Piráti na vlnách budou filmovou událostí sezóny. Britská smétánka společně s několika americkými hosty kraluje nejen britskému éteru, ale i filmovému plátnu. Vše, čím kdy byl RocknRoll, je i tato Curtisova komedie. Prostě sexy. (21.10.2009)

Našlápnutá jízda se sympaticky uťápnutými postavami, hýřením bizarních nápadů a všestranným optimismem, potažmo lásce k hudbě, jež se s přehledem přenášejí i na diváka? Nepochybně, ale nikoliv v úplně konzistentní zaručené podobě. I přes stopáž, přesahující dvě hodiny, se totiž netvoří jakýkoliv styčný bod „příběhu“ (ten výchozí funguje pouze jako odrazový můstek) a v důsledku přemíry elánu, hudebních koláží a palubních skopičin se leckdy zapomíná na to nejdůležitější – postavy (nakousnutí a následné odplivnutí, ústící v nedořečenost, zdaleka neplatí jen o nich). Piráti na vlnách tak bezvadně fungují coby extravagancí napěchovaná estráda, jako ucelená crazy komedie s přesnou vypointovaností (running) gagů, gradací a vývojem často politováníhodných postav magorů, jenž si nelze neoblíbit (ale kvůli zmíněnému ani výrazně zamilovat), trošku drhne. 7/10 (44. MFF KV - 11.7.08) (22.07.2009)

Svatý boom! Otřásající se země, která byla citelná v okruhu 10 kilometrů od našeho domu, až po vězení na Borech, docela seismologům zamotala hlavu, ale já ty kluky varoval, že rocková hudba dělá divy, obvzlášť, když je filmová. Ano, ano, značím tím, že Piráti na vlnách jsou vábivými můzami pro všechny fanoušky, kterým slovo Led Zeppelin nepřipomíná továrnu na motorky. Jsou něco jako Králové ro(c)ku, akorát s tím rozdílem, že zdejší postavičky jsou prokazatelně uchopitelnější pro diváka. Je super, když sledujete dění mimo loď. Lidé, kteří tančí za zvuků Rock radia, brečí, milují se, byli pro mě mnohdy větším zážitkem, než pohled na moderátory, kteří jsou u vytržení, když můžou pustit další pecku (Hoffman!). Jestli-že je Láska nebeská evergrínem Vánoc, pak Piráti plují do pomyslného "letního nebe" naprosto s přehledem. A fanoušci Sarah McLachlan ať si klidně rvou vlasy... (16.08.2009)