Hranice ovládání

Jubilejní desátý celovečerní film Jima Jarmusche je náročný na sledování, protože vyžaduje aktivní diváctví, ale přesto je nesmírně komunikativní, protože jsou informace rozdistribuovány rovnoměrně mezi postavy a divákem a každé setkání s postavou v nové destinaci je klíčem k tomu, jak danou část filmu číst a nterpretovat. Nesouhlasím s názorem vyjádřeným či naznačeným v několika zdejších komentářích, že by bylo vyprávění vyprázdněné, protože se jedná o ukázkový příklad omezené narace a poukazuje se na vyprázdněnost jednoho žánrového (bondovského) modelu. Je paradoxní, že film mj. o kognici se dočkal tak negativní odezvy (zahraniční kritiky, zdejší hodnocení), ale neschopnost naladit se na meditativní tempo, vnímat hlavního hrdinu jako nečitelnou žánrovou figuru a kompozičně motivované vyprávění plné indícií, které nenabízi jednoduché odpovědi, zavrhnout, bych nekladl za vinu festivalové dramaturgii (natožpak filmu!), nýbrž samotným recipientům, kteří nejsou schopni vzdát se zažitých modelů vnímání. (13.08.2009)

Co říct? Isaach De Bankolé je sexy, protože filmař Jim Jarmusch je sexy. Například v hudbě. A ještě něco: nevěřil jsem, že když se vydám v Praze do Světozoru, ukáže se to zrovna jako nejmrtvější kino, co jsem měl šanci zažít (počet diváků - 4 i se mnou; a moc ku pomoci to nebylo). Ostatně... více zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-„cool“-filmare-jarmusche (21.08.2009)

Jak to vidím já, běžný divák, resp. filmový "nadšenec" je konzument, který, pokud dostane něco jiného, než co čeká, si stěžuje a křičí, zatímco cinefil (= ten, kdo má film rád a proto se předpokládá, že mu i rozumí) bere v potaz i tu možnost, že chyba může být v něm, nikoliv ve filmu. Proto se vyhýbá citovým odsudkům, nekape z něj frustrace „podvedeného“ zákazníka a využívá možnosti opakovaných shlédnutí. Co mnoha filmovým "nadšencům" vyčítám, je špatná argumentační kultura, nedostatek pokory a neschopnost rozlišovat mezi dobrým a špatným uměním – Jarmuschův poslední film je vším, jenom ne tím špatným. (30.01.2010)

Tak uz chapu ty rozdilny komentare, kde je jasne videt, kdo chce, aby se neco ve filmu delo a komu staci dve hodiny cumet na cumejici postavy. Tady se totiz absolutne nic nedeje a filmu by spis sednul nazev Nudny zivot zabijaka. Naprosto tragickej Bankole se celej film tvari furt stejne, prakticky nemluvi a dela, ze je desne cool, tajemnej a nad veci a pritom jediny, cim je zvlastni, je objednavani dvou kafi soucasne. No a ve filmu de jen o to, ze nekam prijede, prochazi se po okoli nebo jen tak nekde stoji/sedi a na neco cumi a do toho hraje naprosto nevhodna hudba pripominajici kraval, ktera se snazi divaka vzbudit. No a vzdy jednou za cas k nemu prijde nejaka postava, odkeca si tech par vet, na ktery Bankole ani nijak nereaguje, prohodi si krabicku se zpravou a tak furt dokola dlouhy dve hodiny. Vydrzel jsem do konce jen z toho duvodu, abych videl, jestli pri tom vsem cumeni se nakonec dokope k nejaky akci a ke konci to skutecne zacne vypadat, ze by se pri utoku na dost dobre hlidanej barak mohlo zacit neco dit. Jenze Jarmusch patrne nevedel, jak to natocit, tak celou akci proste vystrih. Z hercu stoji za zminku tak akorat Paz de la Huerta a to jen z toho duvodu, ze celou dobu, co je ve filmu, tak je naha. Jarmusch ma sice podobnejch kousku vic, kde lidi jen mlcky cumi, ale vzdycky mu to vcelku vychazelo, ze z toho byla nakonec slusna zabava, ale tohle je jenom opruz o nicem s nesympatickym hlavnim hrdinou. (22.11.2009)

Jarmusch rezignuje na vyprávění, na jaké jsme zvyklí ze zámořského lahůdkářství, ale naopak rozehrává filmový minimalismus. To však neplatí o práci kameramana, jehož záběry jsou prakticky autonomními uměleckými díly. Kdybych mohl, tak z tohoto filmu "vytípám" sto "scrýnů" a pověsím je do nejbližší galerie. Ten cit pro kompozici, barvu a světlu je jednoduše úchvatný. Ač chápu Jarmusche, proč nepovažuje samotný příběh za něco důležitého, tak ocenit to náležitě nedokáži. (10.07.2009)