Kamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Milan SvobodaHrají:
František Němec, Josef Somr, Jana Hlaváčová, Boris Rösner, Zora Jandová, Petr Kostka, Vladimír Brabec, Jiří Štěpnička, František Filipovský (více)Obsahy(2)
Inscenace Shakespearova Hamleta v titulní roli s Františkem Němcem (premiéra ve Smetanově divadle v roce 1982) zprvu zdaleka nebudila nadšení. Některým divákům se zdála navenek málo efektní. Režisér M. Macháček se na oproštěné scéně J. Svobody soustředil na promýšlení vztahů mezi postavami, jejich motivaci, a do rolí obsadil velké herecké osobnosti Národního divadla – vedle F. Němce například J. Somra jako krále, J. Hlaváčovou coby královnu, B. Rösnera, P. Kostku, V. Brabce i mladičkou Z. Jandovou a další. Macháček rozkrýval příběh postupně, jako detektivku – od sdělení ducha Hamletova otce o způsobu jeho usmrcení, přes hru divadelní společnosti jako důkaz viny vraha, až po závěrečné vražedné finále... Inscenace se nakonec stala pražským divadelním tahákem a mohla se jistě ještě dlouho hrát, kdyby nebyla roku 1988 stažena z repertoáru. Naštěstí ji Československá televize v roce 1986 zaznamenala, a tak nezůstala jen v paměti tehdejších diváků a dnes ji mohou v repríze zhlédnout po třiceti letech i ti současní. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
V jedné z nejlepších inscenací českého divadla osmdesátých let je jen krajně nesnadné určit, co je silnějším zážitkem. Funkční a ve své vnější oproštěnosti působivá a současně univerzální Svobodova scéna, sugestivní a naprosto - i pro dnešek - aktuální Macháčkova režie, Svobodova hudba nebo plejáda skvělých hereckých výkonů? Němcův Hamlet, stejně civilní jako kdysi Lukavského, intelektuál, který je kromě analýzy odhodlán i k činu, bodrý, ale podlý Somrův Claudius či mezi žensky probuzenou a opět mateřsky a vdovsky sklíčenou královnou oscilující postava Jany Hlaváčové? Nebo vskutku spanilá Ofélie Zory Jandové zvlášť vynikající v závěrečných partech úlohy? A co skvostný renesanční herec-ředitel Macháčkův? O jednom pochyb není: že tento televizní archiv zlatých iscenací českého divadla československého období poslední čtvrtiny minulého století je skutečným klenotem každého moderního Čecha. Pokladem, který je zdrojem neutuchajících hlubokých zážitků a potěšení z vrcholných výkonů lidského ducha. Ducha nesmrtelné české Thálie. ()
Mirolsav Macháček vystavěl elsinorský dvůr jako smečku poklonkujících dvořanů, kteří tiše přihlíží nezvratným událostem, z Hamleta tesknícího filosofa. Perfektně obsazený, neuvěřitelně zahraný a dokonale vizuálně postavený kus (scéna: Josef Svoboda). PS: dovolím si menší komentář k anotaci inscenace - věta: "slavné Shakespearovy komedie Hamlet" je NESMYSL... ()
Začnu od herců: Nejvíc mi sedí Kostka jako Horacio, Rösner jako Laertes a Brabcův krásně nadutý a zároveň popletený Polonius. Somr hraje víceméně svůj standardní strejcovský typ (ale je v něm dobrý, to ne že ne), Jandové Ofélie je až příliš za submisivní naivku (v prvních dvou třetinách za ni hrají hlavně ty rozkošné bradavky) a Němcův Hamlet je přesvědčivý a akční, žádný ufňukaný moula, jak se někdy hrává, leč na můj vkus pořád trošku akademický, bez života, až příliš promyšlený a ne dost procítěný, stejně jako celé režijní pojetí (inu Macháček), strohá výprava a další věci. Svobodova hudba je pak podle mého vysloveně slabá, místy až mechanická, řemeslo bez emocí. Překlad mám radši od Hilského. Kolem a kolem Hamlet důstojný, ale trošku upjatý, zdaleka ne naplno rozehraný; s přihlédnutím ke kvalitám samotné „hry všech her“ bych to viděl na ****. ()
ano, bylo to zdlouhavé - děj, který by šel dlé mého namačkat do půl hodiny, je tu roztáhnut do více než tří hodin a díky tomu je v inscenaci spousta hluchých míst.. ale to platí především o první polovině, u které jsem se opravdu nudil.. polovina druhá, to je úplně jiné kafe:) - najednou se totiž začíná konečně něco pořádného dít (narozdíl od poloviny první, kde snad 50% prostoru zabírá samomluvou trpící Hamlet..), hra dostává spád a já jsem v závěru zničehonic s údivem zjistil, že se mi to prostě líbilo :) ()
Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou.. ()
Galerie (11)
Photo © Reflex
Zajímavosti (2)
- Roli Learta původně nastudoval Ivan Luťanský, po jeho tragické smrti převzal tuto úlohu Boris Rösner. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila v Národním divadle 13.4.1982, představení se dočkalo 128 repríz. (kosticka7)
Reklama