Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Na Davida Yatese se zlobit nelze. Zakončit osmifilmovou ságu, tak aby předčil vše, co již bylo napsáno a natočeno, tak na tom by si i lepší borci vylámali zuby. Takhle je celé finále "jen" docela uspokojivé. A z Daniela Radcliffa nakonec vyrostl opravdový akční bijec, jen kdyby se mu do cesty nepletly ty pubertální "lásenky", s kterým si vlastně nedovedl poradit ani David Yates. U mě dobré. (18.07.2011)

Takhle se to má dělat. Během krize v rámci zvyšování cílů z jednoho filmu uděláte dva, najměte vopičáka, který za režírování nebude moc chtít a zamluvíte si finančně nenákladné lokace v pořadí: jeskyně, les, modré pozadí, pole. Pak už jenom nakukáte zhruba třístovce komparzistů, že tady všechno končí a přepisují se dějiny, pustíte jim Návrat krále („Takhle nějak musíte po tom poli zdrhat. Akorát vás bude míň.“) a vyrýžujete nejlepší víkend historie box office. Bez legrace, ta snaha ušetřit z toho bijáku čpí víc, než bych u takovýhle ságy čekal. Místo fatálních líbaček, ďábelsky rozlomených hůlek a stěžejních umrtí, ze kterých se vám zamlží brýle je tu jenom popcornová rutina zabalená do hořekujích postav proplétajících se mezi vodními tryskami, padajícími kameny a poletujícími ohni. Ale co na tom? Prostor k restartu tu přece jenom je a celá tahle série dá na chvíli účetním zapomenout, co to jsou červená čísla. (27.07.2011)

Oh My Granger! To, co dělá z knižních Relikvií magické finále, umocňuje filmová adaptace na nejvyšší únosnou míru, z Nevilla dělá zaslouženého frajera, z Princova příběhu nejlepší scénu ságy a z Davida Yatese jednoho z nejlepších režisérů, co znám. Ve chvíli, kdy se tenhle kouzelnický svět uzavírá všem divákům, zůstává jen těžko ovladatelná chuť vidět a číst to všechno znovu. Zkrátka v těžké euforii po skončení snímku jasně stoprocentní podívaná a asi i nejlepší filmový díl celé bradavické série. Některé zážitky jsou nesmrtelné už v době, kdy se odehrávají. Děkuju, že jsem mohl být při tom. (21.07.2011)

Prvé pozretie u mňa zaznamenalo menšie sklamanie, pretože ma značne iritovalo prehnane tmavé obrazové zafarbenie, ktoré neumožňuje hlbšie vnímať jednotlivé detaily a dosť pomalý rozbeh v prvej polhodinke. Po viacerých pozretiach sa však tieto pripomienky vytrácajú a konečne sa dokážem odosobniť od úžasného fantastického dobrodružstva prvých dielov a oceniť aj Yatesove komorné predispozície. S Harrym som rástla, znamená pre mňa veľa, a preto ho posudzujem značne nostalgicky. Táto posledná časť je druhým najlepším Potterom (po 3 - Väzeň z Azkabanu) , ktorá disponuje znamenitým súbojom medzi dobrom a zlom, tradične vynikajúcimi hercami, geniálnou hudbou Alexandra Desplate (dominujú "Statues" a "Severus and Lily"), brilantnou - a dovolím si tvrdiť aj najsilnejšou z potterovskej série - scénou Snapeovho "odhalenia", ktorá oplýva neskutočným emocionálnym rozmerom. Harry Potter je sériou plnou jasných osobnostných čŕt (dobrí a zlí), ale Rowlingová nezabudla ani na psychologický aspekt a vytvorila fenomenálne konfliktnú postavu (Snape), zmietanú vlastnými vnútornými rozpormi. A navyše, Potter celé roky vzniká pod záštitou filmárskych profíkov, preto ide jednoznačne o najfantastickejšiu (odhliadnuc, samozrejme, od Pána prsteňov) sériu posledných rokov. (18.01.2012)

Rozhodně nejsem jeden z těch roztěkaných fanatických fanoušků, kteří si kapesní kudličkou vyrývají do čela autentické blesky, nebo kteří bez ochrany šukají veverky, doufajíce ve zplození nějakého zrzavého retarda. Avšak jistými podezřelými a ne úplně legálními okolnostmi jsem byl donucen tuto průměrně kouzelnou ságu shlédnouti a nedobrovolně si na ni utvořit další ze své řady překrásných, interesantních názorů. Osobně jsem tyto fantastické cance tří sexuálně zcela neatraktivních dětí užíval primárně jako zvukovou kulisu během domácích operací svých hemeroidů, takže mně mohly uniknout některé detaily. Co si pamatuju, tak nějakej obří dědula s averzí k žiletkám, přinesl někomu ke dveřím v košíku pár sáčků kokainu, nebo to bylo mimino, kdoví, pak uběhla strašně dlouhá doba, kdy můj břich několikanásobně zvětšil svůj objem, pubické ochlupení se přestěhovalo na bradu, moje ještě nepočaté děti úspěšně odpromovaly a pak to mimino stálo tváří v tvář před svým pohlavním nepřítelem. Před tím kundím ksichtem (to není urážka, to je definice muže, jenž vypadá jako kunda), po kterém šel věčnost krát dva, stál tam před ním, oba drželi ve svých pařátech své malé hůlky a nenávistně si hleděli do očí. Okamžik, na který celá teen generace trpělivě čekala už od dob, kdy silnice ještě brázdila koňská spřežení a kdy kapavka v patnácti byla vzácností. Půlky se mně napětím sevřely tak silně, že bych v nich mohl drtit lomy a co se stalo? Zamířili na sebe hůlkami, z obrazovky vyprýštilo pár epilepťáky způsobujících barev a kundí ksicht jen tak zdechl. Konec. WTF?! Na tohle všichni čekali půl dětství? Rozhořčen a konsternován neepickou úrovní finálního souboje jsem navštívil knihovnu (čti torrenty), abych si koupil (čti stáhl) poslední díl ságy a spravil si chuť grandiózním soubojem alespoň v knižní formě. Veřte nevěřte, tam se souboj nesl v ještě retardovanějším duchu, cituji: "A Harry se spolehlivým umem chytače ji chytil do svých rukou, zatímco Voldemort byl odhozen dozadu, s rukama roztaženými. Tom Raddle dopadl na podlahu, jeho tělo bylo slabé a scvrklé, jeho bílé ruce prázdné a hadí hlava bezduchá a prázdná.". To je vše!!! Navíc, pokud nejste úplný idiot a máte smysl pro četbu, musí vám být záhy jasné, že toto překládal nějaký nevidomý autista. Po prameni jsem v rámci zachování duševního zdraví raději ani nepátral a tak jsem nechal ležet originál ladem. No já nevím, kdybych sepsal nebo zfilmoval včerejší incident, jak mi spadl chleba s nutelou namazanou stranou nahoru, jsem přesvědčen, že by to bylo akčnější a překvapivější víc, než tohle historické faux pas. (27.03.2014)