Kde je Fred?

Byl jsem velmi obezřetný. Tila vůbec nemusím a zhruba do dvacáté minuty jsem byl z téhle komedie otrávený, jako muchomůrka zelená. Čekal jsem prostě jen další slátaninu, jako třeba Kohout na víně, nebo něco podobného. Tohle vše ale zmizelo, jako mávnutím kouzelného proutku a co víc, já se dokonce bavil! Někdy více, někdy méně, ale celkově převládá mírná spokojenost, se kterou jsem na začátku absolutně nepočítal. Určitě k tomu příspělo několik opravdu velmi komických situací, (u oběda, nebo v léčebně), které se prostě povedly a celkově mně, i přes poněkud očekávaný konec jen tak lehce sedly do noty. (15.09.2015)

Milé překvapení z Německa. Několik filmů z jejich produkce jsem už označil jako nadprůměrné, ačkoliv je zrovna nevyhledávám. Tuto svižnou a vtipnou komedii mezi ně zařazuji. Bláznivý styl, který mám moc rád zejména z dílny Italů, se tu střídá s momenty až moc vyumělkované romantiky a čestnosti. Film mě ale pobavil a také za odvahu pustit se do komedie v ožehavém problému vozíčkářů, ho hodnotím dost vysoko. Je pravdou, že v italském provedení by to byla pořádná šaškárna a americké by znamenalo velké poselství světu o dokonalé zemi. Toto je taková zlatá střední cesta. (09.09.2013)

Tak teprve druhý německý film, který se mi opravdu líbil. Můžete hádat, který byl ten první. Celý film samozřejmě stojí na perfektním, charismatickém sypaťákovi Til Schweigerovi. Ačkoliv zápletka je jak z béčkové hollywoodské patlaniny (Fred je zedník zamilovaný do dcery svého šéfa, pro kterou dokáže udělat doslova cokoliv), myslím si, že film dokáže nabídnout mnohem víc. (12.06.2012)

Když se mě do ruky dostalo DVD s filmem Kde je Fred?, podíval jsem se na šíleně lacině vypadající obal přečetl si titulek „vynikající Německá komedie“ a znechuceně ho odložil s tím, že už to do ruky nikdy nevezmu. Ovšem po naléhání okolí, které film již vidělo jsem se přece jen odhodlal i když týpek s cornflaky na xsichtě ve mně důvěru stále nevzbuzoval. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem cca po 20ti minutách filmu s celkem vtipnou zápletkou zjistil, že se skvěle bavím a že odvážný titulek na obalu nebyl tak daleko od pravdy. Po výborné a opravdu vtipné první polovině následuje ta druhá, vážnější, méně vtipná a trošku překombinovaná. Til Schweiger ve vypjatějších scénách lehce herecky nestíhá, ovšem vynahrazuje to svým charismatem a grimasami. Předvídatelný konec a jako vždy krásnou Alexandru Marii Laru ani nemá cenu zmiňovat, protože to každý čeká:-) I přes výše uvedené nedostatky se pro mě jedná o velmi příjemné překvapení, u kterého jsem se skvěle pobavil. (08.12.2008)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)