Můj život v ruinách

Na první polovinu filmu se ještě jakš takš dalo koukat. Je to především o tom, že všichni turisti kteří přijedou do Řecka jsou dementi, které nezajímá nic jiného než nakupování a povrchní nesmysly. (40%) Turistická průvodkyně, která se musí s těmahle debilama mordovat, místo aby je poslala do prdele, tak přistoupí na jejich hru a v druhé polovině filmu je začne krmit přesně tím, co chtěj slyšet. (0%) Kdyby aspoň byl film trochu vtipnej (kromě pár hlodů v první polovině už nic, co by se dalo považovat za humor ve fimu není), nebo měl aspoň ňákej šmrnc (znám pár filmů, který jsou dementní, ale i zábavný) jenže nic. Ani romantika nefunguje a při závěrečném moralizování a všudypřítomné přeslazenosti se mě regulerně zvedal kufr. (02.09.2012)

Kdo s kým, jak, o čem a pro koho vám je jasné hned po svižném ůvodu, kdy představí turistická průvodkyně Georgia (Nia Vardalos) sebe a skupinu turistů se kterou má strávit pár dní v autobuse s ne zrovna košér řidičem cestou napříč prosluněným Řeckem. A jak to tak v romantických komediích bývá, z neoblíbené káči a zarostlého autobusáka se nakonec vyklube pár snů a ten největší otrapa je nakonec správný chlapík. Šablonovité, nalajnované od začátku do konce a díky řeckým lokacím přesto zábavné. A pokud jste podobný typ zájezdu absolvovali, určitě jste podobné týpky na dovolené potkali... (24.03.2010)

Prvních 30 minut je ještě horších než Mamma Mia, zbytek je tak nějak srovnatelně mizerný. Nevadí mi počítačem generované romantické splašky (Katherine Heigl nic jiného netočí), ale i ty musí mít něco do sebe a neurážet můj osobní vkus. Můj život v ruinách se pokouší o humor na účet hned několika kultur, bohužel to však dělá tak neohrabaně, až to zavání kameňákovstvím a mně je fyzicky špatně. Americké stařenky jsou vychcané zlodějky. HAHA. Jejich mladší souputníci zase tuplovaní povrchní idioti. HAHAHA. Australanům není kvůli přihlouplému slangu rozumět lautr nic. HAHAHAHA. Ještě že je tu Richard Dreyfuss s hromadou rad do života a jakžtakž fungující romantická tónina, která filmem občas projede jako nůž horkým máslem, jinak by se trochu náročnější (nebo střízlivý?) divák musel odporoučet na jednotku intenzivní péče s podezřením na gyrosový nádor na mozku. Možná na tenhle rozverný typ filmů nemám buňky. Anebo mám problém s Řeckem, ale ať už žvatlá o antických bozích Meryl Streep nebo Nia Vardalos. Já takřka permanentně trpím. (03.11.2009)

Od úvodních minut to vypadá docela nadějně. Seznámíte se postupně s poněkud svéráznými postavami a členy autobusového zájezdu a často se i zasmějete osobitému stylu humoru. Poté se vlastně příběh nenápadně mění z čisté komedie na romanticko-psychologický film. Kdyby celý děj zůstal ve stylu přibližně úvodní půlhodinky, pravděpodobně bych ještě jednu hvězdičku přidal. Takhle je to jen taková milá letní oddechovka, která může posloužit i jako tip, kam v létě vyrazit na dovolenou. Řecko je nepochybně pro turisty zajímavým cílem, pro diváky je zase tento film takovým lepším průměrem. (27.09.2010)

Jednu hvězdičku přidávám za řecké pamětihodnosti. Jinak je to rádoby komedie tak úporná, až zabíjí jakýkoliv pokus o vtip. ___________Postavy jsou jen předvídatelné figurky, které se chovají podle nejprovařenějších komediálních a romantických vzorců (postarší muž rozdávající moudro, zprvu upnutá a posléze děsně free hrdinka, vzdorující puberťák roztávající láskou, přitupělí manželé, obtloustlý (ne)bavič nevědomky upadající do osidel homosexuálních hrátek....). ______ A končí to stokrát viděným klišé - děsně cool sexem, vzájemným pochopením a společným tanečkem. I naznačené problémy se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku_____ Tenhle film mi byl vysloveně protivný. Atmosféra a vzájemné vztahy připomínaly propojení motivačního a pionýrského tábora, kde se každý vlezle montuje do života toho druhého, kde není chvíle na nějaké odlišnosti a vlastní názor, ale všechno se musí podřídit předem nalinkovanému hladkému konci.____ Protože všichni jsme přece stejní, takže musíme chtít i stejné věci - OTRAVA. /31. 10. 12./ (31.10.2012)