Quiet room ni jókoso

Taká japonská variácia Girl, Interrupted, ale podaná samozrejme v tom ich bláznivom štýle. Lenže aj napriek odľahčenému tónu a pár infantilným vtipom, sú tragické príbehy všetkých tých pacientiek na psychiatrii aj dostatočne smutné. Hlavná hrdinka si dlho nechce priznať, že ta skončila oprávnene, takže až kým si to neuvedomí, tak tam zažije kopu vtipných a aj smutných príhod. Bavilo ma sledovať všetky pacientky a celkom by ma zaujímalo, ktorá ďalšia z nich sa odtiaľ niekedy dostane, ale to sa samozrejme už nikdy nedozvieme. Celkovo to je po každej stránke vydarený film. 8/10. (30.12.2021)

Psychedelické komediální drama z psychiatrické léčebny. Novinářka Asako se jednoho dne probudí připoutána na lůžko a vůbec netuší, kde je a co tam dělá. Začátek mi přišel strašně roztěkaný a chvíli mi trvalo, než jsem si na ten styl zvyknul. Hlavně v druhé půlce jsem se do filmu vnořoval stále hlouběji s tím, jak zjišťujeme, co se stalo. Silněji na mě působili dramatické části, ale ani jako komedie to není špatný a několikrát mě tichý pokoj pořádně dostal. Pokud se vám bude tichý pokoj líbit, tak se zkuste podívat na I´m cyborg, but that´s ok od Park Chan-wooka, který se rovněž odehrává v psychiatrické léčebně a i když je dost jiný, rozhodně je podobně svůj jako tichý pokoj. (19.04.2008)

Psychické i psychologické, komplikované, duševní, těžké, nepředvídatelné, nemocné, nekonečné. Aneb když jednou zešílíš, nikdo nezaručuje, že se nevrátíš zpátky do reálného světa. Zkrátka paráda! Velmi se mi to líbilo. Veškeré psychologické tragické pohnutky hlavní hrdinky, odkrývání vzpomínek, které byly zastrčené v hloubce duše, dávné události, uvědomění si vlastních chyb, do toho jednotlivé příběhy ostatních pacientek vytvořilo něco moc zajímavého. Každá postava má komplikovaný charakter, ať se jedná o sestry nebo ošklivého přítele. Film, který dokáže pohltit. "..jsem v říši nudy. Ty jsi v říši legrace, proto se můžeš smát, když přestříkáváš svatyni na stříbrno!" (09.08.2010)

Myslím, že není na místě srovnávat tento film s korejským I'm Cyborg, But That's Ok jako s filmem, který je mu podobný, ale když už, tak tyto filmy srovnat jako naprosto rodílné. Protože krom prostředí - psychiatrické léčebny - mají jen málo společného. I'm Cyborg, But That's Ok byl pro mě naprosto šílený film, ve kterém od začátku až do konce nebylo jasné, co je výplod šílené mysli pacientky a co je skutečnost, a bylo těžké v tom všem hledat nějaký smysl. Takže ve výsledku mi tento film nic neřekl a stal se pro mě jen bizarní záležitostí bez skutečné myšlenky. Naproti tomu, když sledujeme v Quiet room ni yôkoso postavu Asuky, můžeme být zpočátku možná trochu zmatení, co se s ní stalo, jestli je skutečně šílená nebo ne, ale brzy chytíme nit. A i když se ve filmu vyskytují i mírně podivné scény, vždy jde rozeznat, co je skutečnost, a o tom to právě je. Jen takhle se filmu podařilo divákovi něco říct, vyjádřit nějakou myšlenku, a to originálním, zábavným, chvílemi i trochu dojemným způsobem. Ať už by dokázalo podivné prostředí psychiatrické léčebny jakkoliv přirůst k srdci, ať už bychom si jakkoliv zvykli, a možná si udělali i nějaké přátelé, je to jiný svět. A pokud máme skutečně žít, musíme se od tohoto světa odpoutat, vzít svůj život do vlastních rukou a vykročit směrem k realitě. To je to, co mi film řekl, a je možné, že stejně jako já by se s postavou sžilo i více diváků. Protože to není ani tolik film o šílených lidech z léčebny, jako spíš film o životě, tak jak ho může vidět každý z nás... Líbilo se. Líbilo se hodně. ~(4,8★)~ (10.09.2010)

Velice zajímavý počin o ženě, která žila v domnění, že se nějakým nedopatřením ocitla na nesprávném místě. Jednoho dne se totiž probudí v psychiatrické léčebně a pomalu zjišťuje co vše za tím stojí. ■ Líbilo se mi kolik pestrých okamžiků a barevných charakterů (zprvu ukrytých v černobílých ulitkách) tento nenápadný snímek ukrývá. Welcome to the Quiet Rooom je převážně komediální a i přesto, že je mi japonský humor ve značné části cizí, tak tady mi jako rušivý element vůbec nepřišel. Dokonce jsem žasnul jak byly přechody mezi komediální a vážnou stránkou skvěle zvládnuty. Ty působily přirozeně a neničily obsáhlost a hloubku dosavadních scén. (07.09.2015)