Duše Paula Giamattiho

Paul Giamatti je talentovaný dříč a poctivec; leč tíhu nedotaženého počinu na svých ramenou neunese. Řekněte někdo tvůrcům Cold Souls, že jsme již měli možnost býti V kůži Johna Malkoviche a ohřát se ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Sophie Barthes sbírá drobty a vyrábí nafouknutý muffin pro nepoučeného diváka. Není to žádná tragédie, jen drobná krádež duševního vlastnictví. Chladnokrevná. Postmoderně stylová. Objektivně si film nejspíše zaslouží 3 hvězdičky, ale určitá bezskrupulóznost a kalkul s nadšením potenciálního "nezávislého" publika mi nesmírně vadí. 20 deka duše. A co na to Christopher Nolan, Strýček Váňa, "vor v zakoně" a Jan Tleskač? (26.07.2010)

Hodně povrchní a prvoplánové, zaseklé mezi velkými slovy a paradoxem, že se film snaží říci něco o něčem, o čem "nikdo nic neví", jak přiznává David Strathairn. Barthes je tak v zajetí stejného paradoxu jako Strathairnem ztvárněný doktor Flinstein. Umí abstrahovat matérii, ale vůbec neví, co si s ní počít. Zůstává tak u pseudointelektuálního sarkasmu a opravdu výtečného Paula Giamattiho. Škoda, možná, kdyby se film držel výborné komorní linie se zkoušením Strýčka Váni a nepokoušel se o absurdní karikaturu současného světa, dopadlo by to všechno soudržněji a smysluplněji. (01.09.2009)

MFF KV 2009 Čekala jsem něco víc. Opravdu! Sice je herec Paul Giamatti vybraný dobře (v podstatě si nikoho jiného asi nedovedu pro tuto roli představit), tak to nezachránil. Dobře, přistupuji na hru tvůrců a představím si, že se dá duše z člověka vyndat a zmrazit. A dokonce si i mohu pořídit jinou, taktéž zmraženou duši a nechat si jí dát do těla. Předpokládám ale, že se můj charakter, chování atd. změní mnohem více, než bylo ve filmu ukázáno! Námět, příběh, prostě ta myšlenka se mi zdá skvělá, jenže ve filmu naprosto nedotažená! Pokud někdo z vás byl také na premiéře ve Varech, jistě mi dáte za pravdu, že proslov režisérky byl zajímavý, hlavně když vykládala příběh (sen), který ji vedl k natočení filmu. Vy jste ale nečekali více? Já rozhodně ano, znovu opakuji, že mě nápad nadchl a čekala jsem něco originálního, příběh, na který jen tak nezapomenu... OK, začátek splňoval mé očekávání, jenže potom se z toho stal nudný film, u kterého divák usne a ani si to nemusí vyčítat. Je mi vážně líto, že je zde nevyužitý nápad, který má velký potenciál. A pár báječných scén ("Tohle že je má duše? Vždyť je tak malá! Není skoro vidět!") to jen tak nezachrání. (16.07.2009)

Nápad nebyl zas tak beznadějný a film nezačíná zas tak zle, jenže. Očekával jsem, že ta bizardnost s odebráním duše bude objasněna jako šarlatánství kterému skočil Paul Giamatti na lep a bude se dál rozebírat příčina jeho depresí s tim, že to nějak zajímavě a a překvapivě skončí. Ale, že se to bude držet tohodle bizardního nápadu a postavit na něm nezajímavý a povrchní příběh s výměnou duše? navíc bez pořádného závěru. Celkově nic moc, nápad slušný, zpracování a promyšlení celého příběhu slabé. (02.09.2010)

Duše umění.¬         Z tohoto snímku jsem byl tak bezradný, že jsem se neudržel a podíval se, co o tom jinde, což jinak nedělám. Říkal jsem si, že jsem třeba unavený, a proto nepozorný a neschopný dobře porozuměti. Každý máme někdy slabou chvilku, ale že by ji mělo tolik lidí najednou, je téměř vyloučené: o snímku se píše téměř bez výjimky jako o slabém a nebo pseudouměleckém. A vzpomněl jsem si na jiný snímek o duši, na Animu, kterýžto snímek nepatří zrovna mezi snadno přístupné, pochopitelné, ale který mne dovedl osloviti už tím, jakým způsobem byla věc podána, filmově zpracována, byť jsem mu tenkrát nebyl schopen do důsledků porozuměti. A v tom právě spočívá tajemství umění: promlouvá a vpíše se nesmazatelně do duše, aniž by předpokládalo porozumění coby nutnou podmínku oslovení. Mnohdy trvá léta, v nichž vstřebáváš zkušenosti a nabýváš znalostí, než pochopíš; ale po všechna ta léta pravé umění tě věrně provází coby nesmazatelný obraz, okouzlení, výzva, moc... Takovou sílu měla Anima, o duši Paula Giamattiho mohu říci už s určitostí tolik, že tu sílu nemá; jde o pseudoumělecký snímek se slabým scénářem, a byť by herecké výkony byly jakkoli dobré, duši nenahradí... Zralost, nutná k v pravdě uměleckému ztvárnění tohoto námětu, možná Sophii Barthesovou ještě čeká. (08.02.2011)