Strach(y) ze tmy

Předně musím poznamenat, že kdo na tomto animáku nebyl v kině a díval se na něj na čtrnáctipalcovém monitoru svého notebooku, zvuk poslouchal z chrastítka a jel při tom ráno tramvají do práce, tak asi nadšen nebude. Naopak v kině tahle podivnost projeví svou pravou sílu. Na promítání bylo narváno a atmosféra v sále se po pěti minutách dala krájet. V příběhu o dívce Sumako začínají rodiče s dětmi a slabší povahy odcházet... Perlu tomu nasazuje brilantní závěr. Uf, je konec, můžete vydechnout. Pro mě je film zajímavá ukázka toho, kam až může animák dojít. A že došel opravdu daleko. Od dob Brdečky (který točil spíš jen parodie na horory), je tohle po dlouhé době zase jeden seriozní pokus o animovaný horor v pravém slova smyslu. Příbehy ale kvalitativně kolísají a celkový dojem trochu zabíjí fakt, že film má dva "spojováky". To byla trochu past na koordinátora projektu - pokud chcete po autorech horor a někdo vám po ročním "snažení" dodá měnící se obrazce s přiblblým komentářem...a zároveň máte v ruce pět dalších příběhů, které jsou úplně z jiného soudku...můžete být buď za kruťáka a nevodný materiál vyřadit...nebo projevíte úctu k autorovi a "nějak to zbastíte". Takže tady to hoši nakonec zbastili. Škoda. Celkem 7/10 a mohlo to být o dost víc! (27.02.2009)

Originální počin Strach(y) ze tmy je především nevšedním zážitkem. Není třeba být příznivcem animovaného filmu, aby vás dostalo černobílé provedení hororových povídek o lidském strachu - například u povídky o Sumako jsem pocítil opravdu fyzické znepokojení - a i když to zprvu nebylo příjemné, jako zážitek je to opravdu zajímavé (tohle jsem v kině ještě nezažil). Povídky mají mírně kolísavou úroveň, nejhorší je podle mě ta o krokodýlovi - další 4 jsou ale výborné, nejsou prvoplánově zaměřené, mají svou poetiku (nejen vizuální). Krvelačný baron s trhači na vodítku, chlapec s dírami po očích, sbírání hmyzu, těžké mraky, bubák za oknem, posedlá ďáblem, posmrtné fotky - světlo a stín. Tolik asi ve zkratce :) PS: ohromným plusem je pro tento snímek bezpočet prolínaček s černobílou animací, ve kterých jsou ženským hlasem popisovány všemožné obavy a fobie - tato část je zpracovaná možná úplně nejlépe a obsah promluv je překvapivě blízký a inteligentní... 8/10 PPS: jak koukám na některé komentáře tady tak bych rád připomenul, že je o typicky artový film, kdo by na Strach ze tmy zamířil jen kvůli příběhu, nebo nějaké jasné linii, bude asi velice zklamaný... tady jde opravdu o koláž výtvarná stránka/atmosféra/asociace/zvuk + příběh, mám pocit že ve většině povídek jde o experiment, všechno to funguje, ale chce se to tomu nechat poddat (opravdu to pak stojí za to) (19.10.2008)

Na začátku jsem byl plně zaujatý animací kreslíře, který zachytil velmi zručně jakéhosi neznámého pána se smečkou rozdivočelých psů. Začátek je dost působivý. V ten okamžik moje kamarádka uvažovala nahlas, jestli mají ti psi nějaký význam, jestli jsou nějakým symbolem. Nese snad tento výjev nějaké vyšší poselství? Film samotný se tváří dosti ambiciózně a intelektuálně. Ve skutečnosti mě však nenapadlo žádné hlubší poselství toho výjevu se psi a ani se nevyjasnila spojitost s jednotlivými povídkami. Ve filmu je, myslím, šest povídek rozdílných kvalit. Některé jsou dost pitomé. Animace samotná mě upoutala u povídky s krokodýlem, tam byla silně atmosférická. Zajímavé byla i výplň mezi jednotlivými povídkami. Před očima Vám plynou silně hypnotizující geometrické obrazce s ženským podmanivým hlasem na pozadí, který formou monologu filozofuje na různá témata. Vůbec to však nesouvisí s povídkami. V kontextu celého snímku je to dost nešťastné - z filozofie je žvást. Ta samoúčelnost se mi protiví. Poslední povídka je podle některých nejlepší, nechám si jí na jindy a třeba ještě zvednu hodnocení. (17.09.2012)

Fajnové příběhy připomínají staré pulpové a mystery magazíny, comicsy. Úvodní povídka je natolik metaforická, že ji lze vykládat na nesčíslně způsobů - kafkovský motiv, sci-fi, neschopnost navazování kontaktů, ztráta svobody.... Nejméně mne zaujala japonská vyprávěnka, i když pronásledování stíny a chapadly mělo pěknou atmosféru. Čtyři zuřiví psi, čtyři povídky. Rozrhání psovoda bylo čvachtavé...Jako zbytečné mi přišly pseudointelktuální bláboly mezi jednotlivými příběhy. Semlely se v nich všechny bolesti dnešního světa, jenže tak školometsky, až obtěžovaly. Škoda. Jinak jsem spokojený. Atmosférická hudba a černá s bílou, jen místy se mihla šedá a RUDÁ.................... (07.03.2015)

Úžasný nápad s propojením bizarních a děsivých povídek v černobílém kabátku. Jen to má jednu obrovskou vadu, jedná se o naprosto nedomrlou podívanou s rádoby art přesahem, jež nabídne pouze neotřelý vizuální zážitek. Největší podíl na tom mají scénáře. Paradoxně motiv na téma "strachu ze tmy" je prakticky pouze v poslední povídce, která jak už většina nakousla, patří k tomu nejzdařilejšímu. Sugestivní cestu do nitra strachu bych si představoval opravdu jinak než takto. Nejedná se dle mě ani o ucelený koncept, i když pokud je to záměr, tak budiž. Minimalistická animace, která je pro každé vyprávění ztvárněna odlišně (co příběh, to jiný autor), mi přišla skvěle padnoucí ke každému z nich, ale to nic nemění na menším zklamání. Každopádně nevadí, rozhodně se nejedná o ztrátu času, protože Strach(y) ze tmy jsou svojí temností v animovaném světe tak trochu unikátem. (25.04.2017)