Odsouzeni k boji

Jako dokument vypovídající o těžké situaci v Iráku výborný. Podařilé vylíčení jasného selhání mariňáků, kteří v podstatě mají za to, že jde jen o nějakou hru a celkem dobře se baví, ale pokud dojde na lámání chleba, tak se sesypou, veškeré myšlení je v cukuletu pryč, jedninná věc, která sem jim honí hlavou je pomsta padlého vojáka a v důsledku toho pak také nejprve střílí a až poté se ptají... (12.04.2008)

Parádní válečné drama, které jsem z tohoto prostředí možná viděl tolikrát, že to ani nespočítám na ruce. Jenže pokaždé mě to dokáže chytnout a nepustit. Je to příběh o vojácích, kteří si myslí, jak jsou drsní, protože jsou vojáci, protože jsou Američani v zemi, daleko od jejich domoviny. Myslí si, jak si můžou dovolit všecko, drsňáci až za hrob, ale jednou se něco posere, zničí životy několika lidem, zničí je pak i sobě. Je možné se z toho všeho vrátit v psychické pohodě zpátky domů? Toť otázka, jediné co vím, tak fakt, že je hrozně těžké se zrovna v téhle válce vyznat. Je těžké vědět na koho si dát pozor a na koho ne. Nejhorší je, že i malé děti přiběhnou s plastickou trhavinou do klubka vojáků a nikdo je v tom nezastaví, takže jak se pak chovat je pak možná na úvahu, kterou se tento film snaží rozvést, ale stejně nijak daleko nedojde. Situace je vážná, zachovat se tak či onak, je jako buď a nebo a uvidí se. Tady těm klukům se to vymstilo. Karta spadla na špatnou stranu, ale je to natočené dokumentárně a precizně, že nelze nedát pět hvězdiček. Koukalo se na to samo, bylo to rychlé, svižné, ukázalo to pohled na věc okamžitě, žádný okecávačky, a nakonec to mělo něco do sebe. Možná, že ti vojáci tam opravdu jsou odsouzeni k boji, nadoživotí. (09.08.2008)

I kdyby to filmařsky byl zázrak (jakože není) a mělo to tempo (jakože nemá) a lepší herce (dtto), zasekl bych se stejně na dvou věcech. První je dost prvoplánový antiamerikanismus (jako takhle krvežíznivé primitivy popisovalo US armádu snad jen turecké Údolí vlků ) druhý - s tím související - vymyšlený popis toho, co se v Haditha stalo. On to totiž reálně nikdo neví. A i když autor filmu naznačuje, že teroristi vytvářejí umělou realitu, tady ji přesně podle jejich popisu natočil. Ve skutečnosti bylo na základě reportáže Al-jazira obviněno 8 vojáků, z toho 7 už bylo zproštěno obvinění. A ať si o USA myslí kdokoli cokoli, když jdou jejich případné válečné zločiny před soud, tak své lidi trestají. Dost mě udivilo, kolik lidí tady anti-ami postoj považuje v US kinematografii za něco výjimečného. Pokud se podíváte na filmy o irácké válce, rozhodně tam svou vlastní armádu neheroizují, což možná souvisí i s tím, jak mají tvůrci "rádi" G.W. Bushe. Stačí se jen podívat na Ve službách války , částečně na Drsný časy , De Palmovy Redacted , Messenger a nebo na Hurt Locker . (01.02.2010)

17.4. 2010 - konečně po dlouhé době nějaký pořádný válečný nářez. Takhle asi nějak to kurvil léta Bush a takhle přesně vznikají konflikty, které většinou vítězí američané. Tenhle konflikt se začínal ke konci hodně zamotávat a opět se ukázala síla, ale i debilita amerických vojáků, kdy bezdůvodně zabili Irácké děti a pár lidí navíc. Takhle to tam chodí. Už to ale asi tak mají v hlavě pomstít smrtí. Nicméně příběh se mi moc líbil a kamera byla ještě o kapku silnější. Hodně v hlavách všech lidí hrála psychyka, kterou jsem tam viděl pořád. Po dlouhé době kvalitní válka v Iráku. (17.04.2010)

Opravdu skvělé. Film ukazuje, jak je násilí krásně zbytečné a hlavně slepé, lhostejné a naprosto mimo jakýkoliv řád...prostě in the fucking war. Násilí nemá žádný pravidla, nevinní mají smůlu je v tom, že nemají zbraně. Plačící milenka která chce zemřít u svého zastřeleného přítele a smějící se vojáci dokresluje tuhle šílenou hrůzu. Todle všechno je tu názorně ukázaný bez jakýchkoliv zbytečných dramatických fines, je to rekonstrukce skutečný události. Nakolik je ta rekonstrukce skutečně realistická posoudit nemůžu. Válka a násilí je zlo proti kterému nejde bojovat, které nejde vymýtit, které tu bylo je a bude pořád, ale jde ho alespoň ukázat, ukázat na jeho podstatu, jako to udělal tento filmový dokument. (15.05.2015)