Cadillac Records

Neznalosť černošskej hudby neospravedlňuje :) Ale bohužiaľ, aspoň aké-také informácie by sa mi zišli. Film je to však pekný, so sympatickými hercami a postavami nimi stvárnenými, jediné mínus obsadenia je snáď len tá Beyoncé, ktorá mi už s úloham speváčok lezie kurevsky na nervy. Adrien Brody päťhviezdičkový, Norman Reedus hovadsky dobre prehliadnuteľný. Príjemný filmový opus, ktorý si však nie celkom našiel cestu do môjho srdca. *** (26.11.2010)

Životopisný hudební film, jehož fígl je, že nevypráví o konkrétním hudebníkovi, ale zaměřuje se na celé vydavatelství Chess Records. A to se mu daří velice dobře. Samotní hudebníci tu pak jsou představeni mnohdy zkratkovitě, ale i to málo stačí, abyste si dokázali udělat představu o tom, jak to v té době vzniku rock n rollu v Americe asi vypadalo. A to je podle mě naprosto dostačující k tomu, abych dostal to, co mi film o vydavatelství může nabídnout. Skvělý zážitek podtrhnutý skvělými herci. Nejsympatičtější ze všech mi přišli Chuck Berry a Muddy Waters. Plus při psaní tohoto komentáře mi musela v pozadí hrát jejich muzika... (10.01.2019)

50. roky máme zafixované ako zlaté obdobie blues, lenže veci neboli ani zďaleka tak ružové. Rasová diskriminácia, alkohol, drogy, kriminalita, zatýkanie alebo aj smrť. V súčasnej dobe, kedy sa točia seriály na motívy úplne všetkého, bohužiaľ pri sledovaní cítiť, že by látke asi viac prospela takáto forma. Cadillac records rozpráva o období a ľuďom v ňoch pôsobiacich ako z rýchlika, osobne by som si rašej pozrel o každom hudobníkovi nejakú samostatnú časť. Divák sa ale môže zamestnávať aj otázkou, ktorá postava filmu je tá hlavná, či Leo alebo Muddy. Nakoniec sú ešte zaujímavejšie postavy vedľajšie, sú oným korením príbehu. Chcelo to na režisérskej stoličke predsa len niekoho významnejšieho ako Martina, takto sme dostali iba presne to, čo sa dalo čakať. Bez chýb ale bez väčšej pridanej umeleckej hodnoty. (09.11.2017)

Jsem velký a nadšený hudební fanoušek .. přiznávám ale, že bez dokonalého hudebního sluchu .. takže všechny ty odkazy mých oblíbenců, že začínali na kořenech černošského blues mi až tak moc neříkají .. já slyším jen klasický rock´n´roll a hlavně pozdější rock, takže film pro mě vlastně začal až příchodem postav : Chuck Berry a Etta James .. do té doby to bylo ode mě tak na dvě, maximálně možná tři * ... závěr, to už bylo něco úplně jiného .. ti dva jmenovaní, tomu dali tu správnou hudební šťávu dle mého gusta, to už je ta má krevní skupina, takže jsem byl zralý na kapesník, protože upřímné dojetí mnou cloumalo opravdu víc než silně …. zaráží mě ten nevděk černých hudebníků .. ve své době, by bez bílých vizionářů jako byl Leonard Chess, mohli hrát akorát tak v nějakým pajzlu pro černý, nebo možná na chodníku na okraji velkoměsta, ale rozhodně ne pro miliony posluchačů bez rozdílu barvy pleti .. a že to nikdo pro ně nedělal zadarmo? .. a oni by to snad zadarmo dělali? .. že neudrželi korunu .. pardon dolar, je jejich blbost a vlastně i typická vlastnost, takže .. co si tak dnes stěžují (viz. několik dokumentů z TV, kde si strašně stěžují na bílý, vlastně na ty, co jim otevřeli cestu k vrcholu ...) … (11.10.2010)

Jaký příběh se dá vystavit jako pocta prvnímu hudebnímu vydavatelství, jež dalo šanci černošským umělcům? Nic moc! A vzhledem k tomu, že Darnell Martin je televizní rutinér, tak to podle toho vypadá. Žádná kreativita, pokus o nápaditou formu vyprávění, či vizuální zajímavost. Všichni si odehrají své, hudba je vynikající a některé momenty vás opravu roztančí, ale ve chvíli kdy dozní hudba, začiná průměrná nuda a tu si podle mne Chuck Berry a spol. nezasloužili. Dílko, které je více poctou než filmem a toho nevypustí z vod průměru... 50% (10.06.2009)