Cadillac Records

Civilně natočené drama o prvopočátcích rhythm and blues a o postupující akceptaci černošských hudebníků a splývání jejich hudby s hudbou bělošskou. Příběh do té míry ctí historickou věrnost, že nenabízí převratné zákruty a překvapivé zvraty, ale plyne stejně jako život ve své složitosti. Samozřejmě největší devízou filmu je muzika. (29.10.2010)

Režisér Darnell Martin, kterého spíše známe z televizních obrazovek než ze stříbrného plátna, natočil hudební drama o vývoji hudební společnosti Cadillac Records. Ta se v 50. a 60. létech význačně postarala o rozvoj R&B. Pokud ale nejste fanouškem černošské hudby či 60. let, nemá vám tento film téměř co nabídnout. První půlce filmu chybí sebemenší spád a zajímavé konverzace. Občas zazní nějaká příjemná píseň, ale nic dalšího nečekejte. Ani oscarový herec Adrien Brody, jenž hraje majitele a zakladatele hudební společnosti, nedokáže příběh oživit. Později se však na scéně objevuje slavná americká zpěvačka Beyoncé Knowles, kterou jsme předloni mohli vidět v úspěšném filmovém muzikálu Dreamgirls, kde ji však všichni svými hereckými výkony zastínili. V Cadillac Records však podává nejvýraznější a jednoznačně nejpovedenější výkon. Její role představuje přitažlivou, hrubou až nevychovanou drogově závislou zpěvačku. Jako jediná postava se výrazněji vyvíjí a projevuje emoce. Příjemně mě překvapila scéna, při níž Beyoncé zpívá píseň I'd rather go blind. Snímek vypráví i o dalších hudebních legendách jako Chudl Berry, Little Walter, Leopard Chess, Muddy Waters či Howlin' Wolf, jejich příběhy se však ztrácí. Celková mozaika má vynikající hudební provedení, Beyoncé Knowles v popředí a něco z hudební historie. Cadillac Records se sice celkem originálně podíval na zajímavé téma, avšak hůře si s ním pohrál. Když ale filmu prominete jeho první půlku, čeká vás celkem příjemná dvouhodinová zábava. (07.03.2009)

Cadillac Records vypráví velký příběh černošského blues a počátků rock'n'rollu, líčí dění okolo těch, kteří se jako první opravdu vymanili z údělu černošského etnika a emancipovali se prostřednictvím úspěchu v showbusinessu. Je to úspěch prvních černošských hvězd, které se zapsaly do povědomí nejširších mas posluchačů a zanechaly svůj otisk v hudebních dějinách včetně svých skandálů a rozmařilého životního stylu charakteristického pro ty, kteří se vypracovali z ničeho. Divákovi, kterému je tahle hudební produkce ukradená, bude ukradený i film. Fanouškovi, který ujíždí na soundtrackích 50. a 60. let a jména a životopisy slavných umělců té éry má v malíčku, Cadillac Records vlastně taky nemá co nabídnout, protože znalý divák si nejspíš rychle všimne povrchnosti, nedotaženosti, lehce načrtnutých figurek a veskrze průměrného scénáře. Spíš než vzrušující jízdou do popové minulosti je Cadillac Records v podání Darnell Martin pouhou ilustrací dění kolem jedné nahrávací společnosti, jejíž majitel měl čich a odvahu překročit společenská tabu a oslovit jinou klientelu. Zámořská kritika film brutálním způsobem rozcupovala, ale žádný strach, na jedno pokoukání je Cadillac Records v pohodě. Kritika si, jak známo, nejvíc smlsne na tom, od čeho se hodně očekává a na čem se podílejí známá jména. Pravdou je, že Beyoncé herečkou, natož pak dobrou, není a nebude a Adrien Brody má sice charisma, ale nemá moc co hrát, ale pořád to bez problémů na 3* stačí. Celkový dojem: 55 %. (24.08.2014)

Velmi dobré. To tenkrát byly časy panečku. Dneska už asi ani nepředstavitelné, aby se afroameričan musel takhle protrápit k úspěchu. Film zabírá dobu moc pěkně. Jen mu chybí nějaká vůdčí postava. Jeffrey Wright je hodně věrný, ale celkově je pozornost rozdělená na moc osobností, takže ve výsledku působí každá trošku nevýrazně. Blues doba ještě ani nebyla koncertová, takže rozjetý vystoupení chybí. Celkově mi v tom tedy chyběla trošku šťáva, ale kvůli tomu si stěžovat nebudu, protože hudba byla úžasná. -"The new craze sweeping the nation for young white boys and girls, surfing. I've provided them the soundtrack, unbeknownst to myself. I'm very ready to make more songs for the Beach Boys and all other manner of white folks to steal." (07.07.2009)

Za většinu hudebních žánrů můžeme děkovat právě lidem, o kterých je tenhle film. Není to úplně dokonalé, občas se to hodně táhne a pak to dost nudí, ale písně jsou úžasné a kdo mě vážně překvapil byla Beyoncé, předvedla podle mě nejlepší výkon z celého filmu jako Etta, ale na to, aby byl film dokonalý tomu něco chybělo. (10.01.2016)