Cadillac Records

Celovečerní (hudební!) film režisérky Darnell Martinové mluví spíše živelností hudby než magií obrazu, každopádně Cadillac Records je čirou esencí toho, čemu se říká blues...zemitost, pudovost, otevření a podání se tomu animálnímu v nás, hudba nastavená rytmem srdečního tepu a metronomem sexuálního... Vzestup a pád jedné slavné značky, vzestup a pád neméně slavného hudebního stylu... Legendy jako Muddy Waters, Etta James, Chuck Berry, Mick Jagger... I historický exkurz může být zábavný a mít šmrnc... Podobné filmy: Bratříčku, kde jsi?, Ray, V řetězech (04.07.2009)

50. roky máme zafixované ako zlaté obdobie blues, lenže veci neboli ani zďaleka tak ružové. Rasová diskriminácia, alkohol, drogy, kriminalita, zatýkanie alebo aj smrť. V súčasnej dobe, kedy sa točia seriály na motívy úplne všetkého, bohužiaľ pri sledovaní cítiť, že by látke asi viac prospela takáto forma. Cadillac records rozpráva o období a ľuďom v ňoch pôsobiacich ako z rýchlika, osobne by som si rašej pozrel o každom hudobníkovi nejakú samostatnú časť. Divák sa ale môže zamestnávať aj otázkou, ktorá postava filmu je tá hlavná, či Leo alebo Muddy. Nakoniec sú ešte zaujímavejšie postavy vedľajšie, sú oným korením príbehu. Chcelo to na režisérskej stoličke predsa len niekoho významnejšieho ako Martina, takto sme dostali iba presne to, čo sa dalo čakať. Bez chýb ale bez väčšej pridanej umeleckej hodnoty. (09.11.2017)

Vysoké hodnotenie skôr za skvelé blue.snenie ako za priemerné filmové prevedenie. Škoda, že o štýle vyvolávajúcom bez problémov zimomriavky nevzniklo dielo, ktoré by ho dokázalo precítiť (a my s ním) oveľa silnejšie. Cadillac records je však určite dobrou a záslužnou lekciou histórie o hudobnom štýle, z ktorého sa rozbehli tóny do sveta kľukatými cestami a pretavili sa do rôznych štýlov. Rock ´n´ rollom začínajúc a hip hopom nekončiac... (22.08.2010)

Za většinu hudebních žánrů můžeme děkovat právě lidem, o kterých je tenhle film. Není to úplně dokonalé, občas se to hodně táhne a pak to dost nudí, ale písně jsou úžasné a kdo mě vážně překvapil byla Beyoncé, předvedla podle mě nejlepší výkon z celého filmu jako Etta, ale na to, aby byl film dokonalý tomu něco chybělo. (10.01.2016)

Teprve nedávno jsem po letech husiny z překrásný písně At Last zjistila, kdo ji zpívá. Etta James. Od ní byl krůček k Beyonce a k filmu o bílym nadšenci, co s černýma nahrával blues ("a když hodí kalhotky bílá holka, je to rock´n´roll"). Na začátku je hecovalo nadšení, pohoda tmelená zrodem písní, koncertováním, první lajnou na žebříčku a odměnou v naturáliích - cadilacem ... na konci stagnace, vyhasnutí, příval novejch vln, v nichž lze v lepším případě už jen šlapat vodu. Režisérka a scénáristka v jednom se mi ale zdála víc nadšená než schopná. Jakoby předpokládala, že tyhle věci každej zná a tak neni potřeba jít do detailů a hloubky, postav je moc a jsou často jen hrubě načrtnutý a kde se vzaly tu se vzaly. V dobrym scénáři stačí jedna šikovná replika a víme o člověku všechno, tady nebyla o slova nouze, ale byla to spíš vatička. Stejnej pocit jsem měla i z režie, koukala jsem na film s bohorovnym klidem a to je špatně. Jen jednou se mi zalesklo oko - když Beyonce spustila At Last. Ona je dokonalá, ale možná proto, že se životní příběh obou zpěvaček tak liší, může se mi její podání líbit, ale co je to platný, když Ettino mě rozseká. Stejně rozdílně by možná vypadal i film, kdyby ho býval byl vzal do ruky pořádnej sekerník. 4* za tu vizi. (11.07.2009)