Vzájemná objetí

Vzájemných objetí a setkání po tragických událostech jsme se dočkali už v několika snímcích. Tento v podstatě ničím nevyniká a režisér se zbytečně snažil o depresivnější vyznění pomocí rušivých berliček, jako je oddalování a přibližování obrazu atd. Navíc poprvé uvidíte, že Kutcher svou roli vůbec nezvládl, i když ke konci přišlo jakési zlepšení a důvěryhodnost. (16.06.2011)

Film s hodně vážným námětem - jak se člověk má vyrovnat se ztrátou blízkého, který navíc zemřel násilnou smrtí? Michelle Pfeiffer jako vždy velmi krásná a křehká, Ashton Kutcher - no, sice ho mám zařazeného v kategorii neherce, ale této role se kupodivu zhostil docela dobře. Role mladého kluka, který do svých dvacetičtyř let žil jenom studiem a zápasením a najednou zažívá poprvé velké emocionální otřesy (smrt sestry, vztah se starší ženou), mu docela sedla a to, jak se to v něm pere, bylo vidět hlavně v jeho očích. Osobně mě ale nejvíce zaujala Kathy Bates, její smutek mi dával hodně zabrat. Hollander si libuje v dlouhých a detailních záběrech (obličeje herců máme před sebou téměř přes celou obrazovku), Jóhansson sestavil výborný soundtrack, ale přesto to jako celek nevybočuje nad průměr. (06.12.2011)

Začnu od dřeva. Kutcher je sice kluk jako buk, ale jako herec fakt prkno. Tedy proč jej obsazují do role, která vyžaduje silné emoce a opravdový herecký projev? Osobně netuším, ale přišla mi dost vtipná ta nezastíraná óda na Kutcherův vzhled těmi všemi záběry na jeho kukuče a obnažené části těla. Budiž, já jsem se přes jeho „výkon“ přenesl a můžu říct, že Personal effects je jako drama obstojné, snad jen trochu nevyvážené. Protože ¾ snímku jede krom pár vypjatých momentů tak na půl plynu, až jsem se málem nudil. Bohudík pak se začalo hrát na tu správnou dramatickou strunu, až jsem byl z té emoční facky úplně u vytržení a nezbývalo mi nic jiného, než postavám přát aby k nim osud byl milostivý…a po dlouhé době jsem dychtil po nefalšovaném šťastném konci. 70% (25.02.2010)

Film je uveden jako drama, ale osobně bych ho označil za horor. Hlavním zdrojem mého upřímného zděšení byl Ashton Kutcher, který se snaží se zaťatými zuby (a to doslova) ztvárnit postavu oplývající bohatým vnitřním životem. Celou tu hrůzu doplňovala babičkoidní Michelle Pfeiffer, se kterou náš prkenný hrdina navázal vztah. Producenti zřejmě měli za to, že život s postarší Moorovou Kutchera dostatečně kvalifikoval pro tuto roli a rovněž vyšli vstříct diváckému hyenismu, který si dodatečně propojí fikci s realitou a příběh tak dostane pikantní příchuť obživlých stránek Blesku. Další zářez na pažbu producentů, kteří vzali věci za správný konec a potopili slušný scénář. Na tomhle hřbitově už hnije pěkná řádka mrtvol. (09.02.2009)

Syrové a šedivé drama natočil jako svou celovečerní prvotinu podle vlastního scénáře David Hollander a jediné, co se tomu dá opravdu vytknout je herecké obsazení. Pro profesionálku M. Pfeiffer nemohl být problém takovou roli ztvárnit. Ovšem proč byl do role emocionálně (na svůj věk) nadmíru vyspělého Waltera "použit" takový herecký nedomrlec, jakým A. Kutcher bezesporu je, to nechápu. S rolí se opravdu popral, to se uznat musí. Role mu zabrat dala. Ale nejhorší na tom všem je, že ta námaha byla na něm vidět. Prakticky celý film můžete sledovat, jak se Kutcher s rolí pere, jak nedostatek emocionální vyspělosti a zkušeností kompenzuje různými trapnými hereckými pózami, grimasami a obličejovými křečemi. Pokud se někdo domníval, že reálný život po boku o 15 let starší ženy udělá z hereckého kojence muže z bohatou škálou hereckých zkušeností, tak se mýlil. Zajímavému námětu filmu tohle hodně uškodilo a celý film to prakticky zabilo. (01.07.2009)