Vzájemná objetí

Nevím vlastně, co pořádně napsat, ale pro mě určitě silné téma. A dobře zpracované. Taky jsem nahlédla do některých komentářů zde a je zvláštní - ale přitom vůbec ne -, jak je optika každého z nás jiná. A tak to má být. Někdy se sejdeme, jindy vůbec... Za sebe musím ovšem říct, že ačkoliv je zde, co se týče Ashtona Kutchera, snad většina komentářů kritických, tak já jsem jím byla překvapená mile. A věřila jsem mu to. (29.07.2015)

Odedneška můžeme Ashtona Kutchera považovat za skutečného profesionála. Pro autenticitu své role už herci udělaly mnohé - Renée Zellweger přibrala 10 kilogramů, Daniel Day-Lewis trávil své osobní volno na invalidním vozíku, Dustin Hoffman pracoval s autistickými pacienty, Anthony Hopkins navštěvoval vězení a soudní procesy, ale jenom Ashton si kvůli dokonalému ztvárnění mladíka majícího vztah se staří ženou (Michelle Pfeiffer) nastěhoval do ložnice o patnáct let starší Demi Moore :D „to sú veci, které cením“ (02.02.2012)

Na povídku Mansion of the Hill Ricka Moodyho si asi nechám zajít chuť, neb to není příliš překládaný autor. Ale jsem ráda, že jsem si s filmem počkala. Příběh lidí, které dala dohromady zkušenost se smrtí blízké osoby, je silný psychologický zážitek. Je tedy dobré být v takovém rozpoložení, které vám dovolí se do příběhu ponořit bez předsudků. Žádné velkoměsto, žádné atrakce, jen malé herecké koncerty Michelle Pfeiffer, Ashtona Kutchera a Kathy Bates. (22.05.2018)

Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami a nakonec dal plný počet. Jednak fandím podobným námětům, které nejdou tak vztříc divákovi a pak se mi také líbilo samotné ztvárnění filmu. Bylo to syrové, použitím kamery, prostředím, málomluvností postav, podzimnímu počasí ... Je mi vlastně trochu líto těch, co je to nezasáhlo a myslí si, že jde o nudný a přehlédnutelný snímek. (10.09.2014)

A PERSONAL EFFECT TO ME: toto bol veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi, veľmi SLABÝ FILM. Chudák A.Kutcher, chce to fakt konečne rolu, v ktorej bude mať čo hrať, tu bol bohužiaľ (vlastnými slovami) "a fucking chicken". Nedá sa vedľa seba LEN TAK postaviť podobnými tragédiami poznamenané postavy a čakať, že to citovo zafunguje. Extrémny smútok zo straty milovanej osoby sa na diváka neprenesie tým, že sa o postave stále hovorí, chce to i trocha scenáristickej a dramaturgickej logiky - sledovať viacej život okolo seba (a viacej filmov). A tak ako jediné, čo u mňa zafungovalo bolo - POZOR SPOILER (úplne prvý, ktorý som kedy použil) - keď Linda po druhej spoločnej svadbe skočí po Walterovi a rozdajú si to v telocvični. Tu som fakt uveril, že to stálo za to! (03.08.2009)