Všichni jsou v pohodě

Scénář: Kirk Jones .. Ještě než Robert De Niro vůbec dojel do New Yorku, musel diváka i kolemjdoucí několikrát ujistit proč a za kým jede. To bylo otravné. Dojem se průběžně, během dalších absolvovaných zastávek o něco zlepšil, ale do komediální roviny se snímek rozhodně nedostává. Drží se rodinného dramatu s příměsí sentimentu a rodičovských rozpaků nad vlastní výchovou dětí. Každopádně De Niro by si měl dát při výběru scénářů víc záležet. Výsledné filmy se už pár let potácí v rovině spíše jen průměrů a postava důchodce není zrovna ideální varianta, jak se vymanit. Jistě má ještě na víc. Vždyť i díky němu Everybody's Fine nakonec poměrně slušně dopluje do cíle, jenže zdaleka ne vše bylo tak v pohodě. (05.02.2010)

Originál s M. Mastroianim v hlavnej úlohe som videl už dávnejšie, napriek tomu som bol na americký remake zvedavý. Hviezdne mená na čele s De Nirom boli lákavé a mňa film nesklamal. Nemá význam tu opäť vyzdvihovať De Nirove herectvo, ale úloha otca s množstvom starostí o svoje deti zahral skvelo. Je to v podstate príjemná road movie s trošku smutnejším, ale nie tragickým záverom. 80% pre tých, ktorí originál nevideli. Pre mňa 70%. (02.09.2010)

Pro starší a pokročilejší srozumitelné a v závěru až nepříjemně a dokonce několikrát dojemné. De Nirovi stačilo odehrát svůj mlčenlivý standard, v závěru si při pláči zakrýt oči a jako milující, leč lehce despotický, otec si mě namazal na chleba. Nijak obohacující, takové až velmi obyčejné drama na téma rodinné hodnoty, ale zpracováno naprosto na pohodu a  bez zbytečných patosů. Slabé snad jen jako road movie, to si představuju kapku jinak, ale kdo by věřil na škatulky. Fajnová čtyřka, tak akorát na sobotní podvečer. (10.10.2022)

Roberta jsem adoptoval při mém prvním setkání s ním. Měl takovou hustou bouchačku a já v ruce div ne dudlík. Jakožto starší dítě mé, byl obdivován. Skákali jsme z břehu do Neznáma a někdy si solidně namleli... Možná omámen jarním větrem či jen sentimentem, vrážím absolutorium. De Niro sebral poslední zbytky sil, kuráže, vůle a já se uchyloval k pláči. A pak - nahodilý vzpomínky na taxík, na casino, na muže bez umu k psaní a čtení, na muže určenýho k pokání. Tam někdo to bouchlo. Považoval jsem to jako rozlučku, kterou R. vystřihl na jedničku, bez patosu. Chvilku mi trvalo, než jsem přiletěl do reality, ale to bývá, když opouštíte. Neomámen, vlepím čtyřku a bye, ale za tu kuráž a chlapáctví..rád sejdu z cesty. A pohled na telefonní dráty už nikdy nebude, co býval... (20.03.2010)

De Niro's fine, scénář ne. Premisa je jasná, karty jsou rozloženy od úvodních minut, ale vše je příliš povrchní, bez gradace a přímočařejšího tahu, že se i těch 1OO minut zdá proklatě dlouhých. Schéma "cestování při teskné hudbě-váznoucí rozhovor-předstíraný smutek-cestování.." moc dlouho nefunguje a většinu času už pak není moc o co hrát, ačkoliv by tenhle námět mohl být pro diváka pěkně silnou kávou. Celoživotní slabost pro De Nira se projevila i tady, věřil jsem mu každou větu a každý výraz, on to v těch očích prostě má. A hlavně kvůli němu nešel konec úplně do háje, ale určitý stupeň dojetí se přece jen dostavil. Ale opakuji, především kvůli Robertovi, ne díky scénáři a režii. (05.02.2010)