Všichni jsou v pohodě

Doják. Doják až hrůza. A to od začátku do konce. Ale De Nirem se nechám dojímat ráda. A i když jsou herci jeho dětí přece jen pořád o třídu níž, zahráli to skvěle úplně všichni. (Hlavně Rockwell by měl hrát mnohem, mnohem víc). U konce s obrazem a konečných titulků s fotkami, co De Niro pořídil, se mi opravdu zamlžily oči. (25.11.2010)

Hořké putování s optimistckou tečkou. De Niro jako unavený důchodce, který nechtěl nikdy víc než být dobrým otcem, je výborný, jeho cesta za dětmi hořkne každou náštěvou a kdyby skončila jeho návratem z cesty, nad hromádkou dopisů, byla by to emocionální pecka, na kterou bych jen tak nezapomněl. To, co následovalo, výrazně změnilo atmosféru celého příběhu, čímž neříkám, že k horšímu. Jen to z velké části přepsalo náladu, kterou předtím příběh budoval, a převrátilo jeho vyznění. Líbilo se mi to tak jak to bylo a líbilo by se mi to i kdyby to skončilo o 5 nebo i o 10 minut dříve. V obou případech u mě fungovalo, potěšilo jako filmový zážitek a současně vedlo k zamyšlení nad některými momenty a pralelami, nad životem i vztahy, nad směrem, kterým kormidlujeme svůj život. Nenápadný film s výrazně pomalým tempem, nahořklou chutí, dojemnými momenty, milým pohlazením v závěru a opravdu dlouhou dochutí. (09.02.2014)

Ostatní herci (kromě ústředního De Nira) schytali díky scénáři epizodní role. Tatínek někam přijel, pozdravil se s dcerkou, byl tam dvacet minut filmu a zase odjel. A takhle prostřídá všechny tři známá jména, z nichž jsou obě dámy krásné a Rockwell jako jediný aspoň i zajímavý. Jeho postava je sympatická, upřímně zahraná a když mu na konci vhrknou slzy do očí, každá žena by mu nejraději skočila kolem krku. (07.11.2010)

Škoda, že Jones neudržal nervy na uzde a neponechal príbeh v uveriteľnejších tónoch. Na druhej strane sa mu darí až prekvapivo dostať pod kožu De Nirovej postave a jeho problémy nevyznievajú vôbec triviálne. Aj napriek relatívnemu happy endu (kto vie, čo bude po tej večeri, keď sa všetci znova rozpŕchnu domov) pôsobí scenár úprimne a aj ono celkové vyznenie môžeme brať ako súčasť hry a melanchólia je predsa emocionálnou výbavou dôchodcov. Taktiež sa k nemu dostaneme poriadne tŕnistou cestou, hlavná postava si toho dosť užije. Pokiaľ máte De Nira zafixovaného ako herca jednej úlohy, tak vám Everybodys fine vrelo doporučujem. Taký malý polonezávislý (jedným slovom Miramax) film, ktorý na prvý pohľad možno pohľadí na duši, na ten druhý však ukazuje veľmi tienisté stránky životného obdobia, ktorý si ešte mnohí ani nepripúšťame, že môže vôbec prísť. (23.12.2013)

Sentimentálna dráma riešiaca existenciálne otázky, tému súdržnosti rodiny, vzťahy, životnú spokojnosť..témy aké tu už boli, no nie s Robertom De Nirom, ktorý odviedol skutočne presvedčivú a dojemnú hereckú prácu. A aj keď to brnká na citlivú strunu a zaváňa amerikanizmom, spracovanie nie je ani trochu povrchné a divák má priestor na skutočné emócie. (03.05.2010)