Bouřlivé výšiny

Nádherně poeticky a syrově naservírované. Podle mě skvěle vystihuje pochmurnou a místy hrozivou atmosféru knihy. Hodně tomu přispívá skvělá kamera ( nádherná příroda) a zvuk- který není během filmu doprovázen žádnou hudbou, což je právě hlavní příčina toho, proč všechno působí tak syrově. Jediné co bych snad vytkla jsou (občas) pokulhávající dialogy a taková jazyková slátanina- trocha moderního přístupu, což trochu kazí celý dojem. ...Tenhle film rozhodně není pro každěho, nebo to chce mít možná jen správnou náladu, ale mě rozhodně sedl. (11.05.2012)

V mnoha ohledech mi tohle neobyčejně sedlo: Arnold zachytila dokonale romantickou smyslovost, živelnost, puzení k destrukci i obsesi drsnou přírodou, přičemž je dokonale překlopila do současného jazyka svým nezaměnitelným vizuálním stylem (detail, frenetická kamera, jedinečná práce s hloubkou záběru i syrovou změnou nálad). První polovina je bezmála dokonalá, emoce prýští z nemluvné souhry hlavních postav a krajiny. Druhá část je o poznání klopotnější, co před tím vycházelo ze záběrů samo, je tam náhle pracně roubováno (i nadbytečným retrspektivami) a Arnold neprojevuje mnoho vypravěčské šikovnosti -- příběh se jí sype a emocionální erupce jsou křečovitě šroubované, manýristicky inscenované... rozpadá se i precizní rytmus "dětské" části. Rozhodně ale tenhle film nelze marginalizovat, i když mnoho náznaků nerozvine a zůstane dlužen i některým pokusům o aktualizaci, pořád je to o stupeň odvážnější a podnětnější než Fukunagova Jane Eyre. Jsem z toho tak nějak romanticky rozerván... což je u adaptace romantického díla v pořádku, u filmu jedné z mých nejoblíbenějších filmařek pro změnu na pováženou... (26.03.2012)

Adaptace, která se místy snaží být velmi autentická, místy zas moderní a aktuální. To první mi sedlo dokonale; život na Větrné hůrce je neidelizovaný, sídlo nepůsobí nijak přehnaně zámožným dojmem a ze všech scén je přímo cítit ona izolovanost od okolního světa. To druhé dopadlo už o poznání hůře. A nejde tu ani o to, že se z cikánského chlapce stal černoch nebo že úvodní titulky mají odporně moderní font, jako spíš o to, že celá druhá polovina knihy z děje vypadla a že mi ta kamera neustále snímající detaily trávy, vlasů už během první poloviny filmu začala lézt na nervy. Ale nenechte se odradit; právě na vizuální stránce je totiž těnto film postaven a právě ona většinou v recenzích schytává pozitivní reakce. (15.11.2011)

Sledovat (nebo číst) Větrnou Hůrku (alias Bouřlivé výšiny) je pro mě vždycky náročné. Ta vášnivá destrukce, nenávist a láska - prostě všecho je tam na mou křehnou psýchu moc vypjaté. To ovšem v tomhle zpracování nehrozí. Nelíbí se mi jak byl posunut vztah Katka-Heatcliff, nebíla se mi délka záběrů beze slov a z kamery jsem měla mořskou nemoc a 129 minut? Proboha proč? (03.06.2012)

Odvážnym hereckým obsadením bola známa knižná predloha príjemne aktualizovaná. Andrea Arnold priniesla do príbehu nenaplnenej, sebadeštruktívnej lásky nevtieravú fixáciu na prírodné motívy, dokresľujúce nespútanosť prostredia a krehkosť vzťahov. Prepasírovala tak do filmu veci, ktoré neboli explicitné v knihe, no čitateľ ich medzi riadkami cítil. Z tejto verzie cítiť sexuálne napätie, špinu, pot, čiastočky prachu, vlhkosť trávy, štipľavý vietor vo vlasoch i na tvári. Naturalistické, živočíšne a poetické zároveň. (15.05.2022)