Důvěrnosti

Ha. Alan Ball, to je panečku kapr. Jen si vemte co namíchal - pubertální holku, co objevuje tampóny, porno a sex, pedofílii, Nabokovovu Lolitu, rasismus (arabové, černoši, běloši), pokrytectví, zrcadlo americkému předměstí...a vše dokázal ustát s bravurou. Když totiž točí nebo hlavně píše, Alan Ball, po většinu času budete jen s otevřenou pusou hltat každý další dialog. A do toho herecký koncert Eckhart/Bishil a především a hlavně Peter Macdissi v roli přísného otce. Scénář je velmi nepředvídatelný, napětí mezi lolitou a jejím svůdníkem roste do obřích rozměrů, stejně tak vaše napětí, kdy už se to všechno provalí. Každých deset minut vám Ball nadhodí malou kůstku, nějaký střep, nějaký "ale", kdy si říkáte "a kurva, jestli tam teď vejde její otec, všechny zabije"..ale ono nic. Katarze se nakonec dostaví, výborně načasovaná a poskládáná mozaika zapadne a scéna na návštěvě u Meliny a Gila vám zastaví krev v žilách. Na můj vkus byla katarze, po tolika kotrmelcích a proplétačkách, trochu "soft" (mám rád krev, ale jinou, než tu poševní), ale přesto výborně padnoucí a logickou vzhledem ke všem zmíněným charakterům. Alan Ball si hraje a umí připravit hřiště tak, že se na něm ztratíte, ale i přesto a právě proto vás bude jeho navigování bavit. Když na konci třináctileté děti rozjímají, jestli mají nadále provozovat sex...už už to zavánělo nějakým morálním poselstvím, vstyčeným ukazováčkem "děti sex je špatný"..ale to by nebyl Ball .." když já nechci přestat. Mě baví to s tebou dělat"...Ball vám neukazuje návod, ale realitu. (01.01.2009)

Vynikající film, který zpočátku začíná jako komedie o naivní odstrkované Libanonce, ale postupně z něj stále více mrazí. Nejpříjemnější překvapení za hodně dlouhou dobu. Nechápu, že tento skvost nezískal širší ohlas (ještě nedávno jsem ho vůbec neznal). A ten český název je teda "zhůvěrnost". A teď si (nebojte, jen protentokrát) zahraju na Radka Cihlu: Podobné filmy: Amreeka, Americká krása (tahle podobnost mě napadla ještě předtím, než jsem si všiml, že to je od stejného scénáristy) (08.12.2010)

Neviděli jste film? Zvažte přečtení mého komentáře, mohli by jste přijít o část příběhu!! Opravdu ta podoba s American Beauti je obrovská a myslím že kdyby se jí trochu ubralo, rozhdoně by to filmu neuškodilo. Scéna kdy se Jasira přišla omluvit kamarádovi ze školy, mě docela dostala "Tak jsi s ním udělala rozhovor, to mě nebere" "A co by tě teda bralo?" "Nic už je pozdě...........nebo už vím, vyspi se semnou" No teda jako sice jsem něco podobného čekal, ale že to na ní takhle vyhodí a ona mu ještě kývne to jsem teda nečekal. Nadržený přítel, ještě nadrženejší soused a dceruška svého rasistického, vlasteneckého, libanonského tatíčka, který chce mít svojí dcerušku dokonalou a udělal by pro to cokoliv (což se mu ne zrovna daří), si to všechno náramě užívá, i když se občas tváří že nechce, že se jí to nelíbí, nebo dokonce jako telátko, který vůbec neví o co jde. Jak už tady někdo psal, tak jediná rozumná a "normální"(otázka je co je dneska normální) rodina se zdají manželé od vedle, hlavně tedy těhotná manželka, která se snaží "nevinnou" holčičku ochránit před zlem, které na ní číhá hlavně od souseda. Na film se rozhodně koukat dalo a asi kromě té podoby s American Beauti a trochu moc nadrženou třinácti letou Jasirou, nic vytknout nemůžu. (01.09.2010)

Matka na sociálku, otec do kriminálu, holka na psychoterapii. Tak se mi jeví výsledek jednání postav tohoto filmu. Drama o příliš brzkém sexuálním dospívání dívky ve věku dítětem, ale s tělem ženy, je nepříjemné. Zejména proto, že hlavně její rodiče jsou extrémně sobecké a neempatické osoby, otec navíc násilník a v sousedství taky nežije moc milé osazenstvo. Jenomže mi to celé přišlo odcizené, příliš vykalkulované a spíš jsem v příběhu viděla, že jím režisér maskuje vyprávění o vlastním sexuálním dospívání a orientaci. SHRNUTÍ: Jak dospět, když vám všichni okolo buď dospět zakazují nebo vás rovnou staví do pozice dospělé. (26.03.2021)

Z Dôverností možno nebudete vedieť, čo si odniesť a čo má z nich vyplynúť, ale to je myslím paradoxne ich najvačším tromfom, pretože z klasických aj menej klasických životných situácií tiež častokrát nevieme, čo si odniesť, ony sa len dejú. Ak je Váš otec paranoidný, matka sebecká, sused nadržaný a priateľ ešte nedozrel, neviete potom, kde máte hľadať vzor, tak je najjednoduchšie sa sústrediť na vlastnú sexualitu. Dôvernosti sú myslím filmom, ktorý ukazuje, že intímne záležitosti sú pre ľudí dôležitejšie, ako problémy spoločenské, takže rasizmus alebo politické názory idú, pokiaľ sa jedná o vzťahy, nakoniec bokom. Podľa akého kľúča máme posudzovať, či je človek dobrý, alebo zlý? To je otázka, ktorá asi bude najviac rezonovať v divákovi po skončení filmu. (15.08.2013)