Agora

Film o tom, že proti hrubé primitivní zášti je rozum bezmocný. Je úplně jedno, jestli je zvůle a upocené násilí pácháno jménem kříže, hvězdy, Davidovy hvězdy, rudé hvězdy, hákáče nebo půlměsíce, je pořád stejné, smradlavé a usoplené. Představitelé svaté církve, která v této době budovala svou budoucnost na krvavých základech, byli ze všech ukoptěnců ti nejhnusnější. Z těch dnešních flanďáků, vymydlených a navoněných, by asi nikdo nechtěl návrat ke kořenům, zato pravoslavní popíci, smradlaví špinavci v kutnách s bíbrem a hárem, ti v tom jedou dodnes. Ale zpět k filmu, zaslepená idiocie a vychcanost moci mi připomněla blížící se volby a břichaté tlučhuby z rudooranžových partají, papalášské manýry a konec demokracie prostřednictvím demokratických metod. A v tomto spočívá hlavní poselství filmu: Jako demokrat nesouhlasím s tvým názorem, ale do posledního dechu budu bojovat o tvé právo ho mít. Jak smutná ironie v dobách, kdy rudotemno zalívá choré mozky a tučná břicha už se třesou očekáváním dalších hodů... (21.02.2010)

U historických filmů nejrůznějšího žánru obvykle výrazně upřednostňuju co nejrealističtější a skutečnému běhu událostí se blížící ztvárnění. Agora se nedrží věrného obrazu předkládaných událostí, protože složité historické děje zestručňuje a komprimuje tak, že pochody, které trvaly reálně století, odvypráví během několika let. Mimo není ani poznámka mého oblíbeného uživatele flankera27 o skutečném věku Hypatie v době jejího usmrcení. Hlavní hrdinka je celkem zákonitě ztvárněna půvabnou hereckou ženskou hvězdou a charaktery jsou trochu uměle polarizované. A přesto se nakonec přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože Amenábar natočil velkolepou podívanou oproštěnou od laciných akčních prvků a přece divácky přitažlivou díky výborné režii, kameře a výpravě. Historický obraz posledních staletí římské říše byl pochopitelně důkladně deformován vítěznou stranou, tzn. křesťany. To, co vítězí, dostává v dějinách právo měnit minulost. A tak se pohled na jednotlivé postavy římské politiky deformoval podle jejich vztahů ke křesťanskému náboženství. Monoteistická náboženství inklinují k šíření svých ideí všemi prostředky - v tom se křesťanství od islámu v dobách své expanze příliš nelišilo. Římští císaři proti křesťanům zasahovali nejen proto, že tito zpochybňovali božský status imperátora, ale i proto, že potřebovali v impériu, kde se střetávaly stovky kultur, jazyků a náboženství, zajistit klid a ten křesťani při svém šíření slova božího systematicky narušovali. Uvažoval jsem jen o čtyřech hvězdičkách, ale když jsem se podíval na nedávnou reprízu Kleopatry a pocítil, jak mi přijde v porovnání s Agorou omšelá, tak se přikláním k pěti hvězdičkám. Celkový dojem: 90 %. (08.03.2011)

Vývoj dějin se občas odvíjí smutnými směry, kdy je někdy třeba na znovuobjevení mnohého čekat 1200 let a přitom nejsme ani po tolika zkušenostech schopni se chytnou za nos a poučit se. Producentská sebevražda a jedno elegantně nastavené zrcadlo dnešnímu islámu o tom, jak se dá víra, pro mnohé tolik nutně potřebná, lehce strhnout na cestu fanatismu, který nezná mezí, ani úcty. (15.07.2010)

Geniální dílo s etickým, morálním i historickým přesahem, který nemá obdoby. Vrhá nás do neuvěřitelně zajímavé doby okolo roku 400 našeho letopočtu, kde se v Alexandrii setkávají tři náboženství. Pohané, židé a čerstvě "zlegalizovaní" křesťané, kteří jsou hladoví po moci. Postupně pozorujeme vzestup křesťanů, kteří velmi chytře využívají písma svatého k dalšímu a dalšímu získávání moci. Nastolují svá dogmata a jakékoli renesanční myšlenky označují za čarodějnictví. Ano, právě v této době se odehrál totální konec veliké antické civilizace a nastala doba temna - středověk. Film používá skutečné historické postavy velmi chytře a kombinuje je s (asi) fiktivními např. postava mladého otroka, co se přidal k řádu Parabolánů. Jestli jste koukali na seriál Řím tak přesně takhle se tu nakládá s historickými postavami, tudíž podle mne nejlépe jak je to v kinematografii možné. Samotná Hypatia je tu skvěle zahraná Rachel Weisz a člověk má chuť se díky ní pustit do googlení historie, co že to bylo za vskutku renesanční postavu. Ovšem nejuhrančivější herecký výkon podává Ashraf Barhom. Ten chlap má megacharisma. Film varovně zvedá prst proti náboženstvím. Zde jsou nejzáporněji podaní křesťané, ale jen protože byli v tu dobu zrovna u koryta. Dnes podobné chování můžeme vidět u spousty muslimů. Skvělá je právě postava otroka, který si je vědom učení nového zákona a když vidí co jeho druzi činí za bestiality a zpochybňuje jejich chování oni mu odpoví klasickým překrucováním alá: "Odpouštět může jen bůh a nerouhej se" a podobný sračky. Prostě jakékoli náboženství je dle mého názoru strašně nebezpečné a je to nejúčinnější nástroj jak zmanipulovat davy. (13.04.2010)

No musi se uznat, ze si Amenabar vybral pro svuj film zajimavy tema, ktery jsem ve filmu asi jeste nevidel. 4. stoleti, boje mezi krestanama, zidama a pohanama a na pozadi pribeh filozofky zkoumajici hvezdy a zniceni Alexandrijske knihovny. Takze tema docela slibny, bohuzel film uz tak zajimavej neni. Problem je, ze to je tak nejak furt stejny a nic se nedeje, takze jesli prijdete o deset minut filmu, nic vam neutece, krestani budou furt vyvadet, filozofka furt premejslet. A i kdyz to je natoceny docela dobre a kulisy vypadaj fajnove a realisticky, proste to neni zabava. Necekal jsem zadnou 300, ale stejne jsem dostal jen ukecanou historickou nudu, kterou bohuzel nevytrhnou ani herecky vykony, jelikoz jsou vsichni tak nejak mdly a nevyrazny. Navic, ackoliv podle skutecnejch udalosti, tak nejak se nemuzu prenest pres fakt, ze by vsichni ve ctvrtym stoleti uznavali zenskou ucitelku. (17.02.2010)