Poločas rozpadu Timofeje Berezina

Co bolí víc? Být zavřený ve sklenici, nebo propíchnutý špendlíkem? Stejně jako Timofej si myslím, že to nejsou špendlíky. A stejně jako ten motýl ve sklenici, i Timofej je mrtvý dřív, než jeho srdce přestane bít. Beznadějnost jeho situace činí celý film neskutečně depresivním, zatímco jeho úvahy, pronášené vyrovnaným hlasem, nám ukazují ani ne tak světýlko na konci tunelu, jako spíš pocit, že na tom konci to nemusí být tak špatné. Paddy Considine je excelentní, Oscar Isaac taktéž. Celé je to jako temná ukolébavka a celé se mi to moc líbilo. (06.05.2010)

Takže, co jsem to měl k nočnímu menu? Jednu lini brutálně depresivní o zoufalém zoufalství jednoho ozářence, perfektně zahranou se špetkou originality. A poté příběhovou linku číslo dvě. Ta chutnala jako švihlá mafiánka, lehce komediální. A teď jsem to sežral dohromady a chutnalo to...jako meloun s kečupem, což je zlé. Meloun je dobrej, kečup by k dokonalosti potřeboval ještě něco přidat, ale taky je fajn. Ovšem dohromady je to sice zajímavé, ovšem moc mi to nesedlo. A spíš než, že by film působil bizarně, tak nudil. Škoda. Vypadalo to zvláštně, ale moc to nešmakovalo. Depresiva fungovala, komedie vcelku taky, ale když se začlo kloubit, tak jen šedý průměr. (05.01.2011)

Produkcia HBO a ďalší z jej radu pôsobivo originálnych námetov. Veľmi smutný pohľad na pravdepodobne možnú tvrdú realitu a na to, čo všetko je ochotný spraviť otec preto, aby sa v časovej tiesni mohol postarať o budúcnosť svojej rodiny. Pesimisticky ladený, pochmúrny a zdrvujúci príbeh. Dve línie samostatných príbehov sa po polhodinke stretnú a do stredobodu pozornosti sa tak dostáva aj zobrazenie moskovskej mafie, ktoré občas pripomína zápletku ritchieovského typu. Miestami je dej výstižne odľahčený až morbídnym čiernym humorom, ktorého vrchol predstavuje záver. Všetko sa to však nesie v duchu nešťastia a beznádeje. Zárukou kvality je aj producentský dohľad Sodengergha a Clooneyho, či skvelých hercov. 85%. (13.05.2009)

Ač nenatočeno Rusy, přesto na mě tento film z ruského prostředí udělal dojem. Výkon Paddyho Considineho - hlavně jeho skvěle napsané vnitřní monology - jsou něco, kvůli čemu film stojí za to vidět. Tyto bravurní vnitřní perly nádherně kontrastovaly s jednoduchostí vymahačů výpalného, jejichž osudy se s osudem hlavního hrdiny protnou až ad absurdum. A plutonium-239 vdechnuté nosní dírkou jako špatně řezaný kokian, to už je třešínka na dortu lidské blbosti... (05.02.2012)

Představy Američanů (a Evropanů na západ od Opony) o Rusech jsou většinou skoro stejně kuriózní, jako představy Rusů o Američanech. Proto americké filmy z ruského prostředí většinou dopadají trapně. Nuže, tento je výjimkou potvrzující pravidlo. --- Chyby v reáliích zřejmě rozpozná jen znalec, základní rys ruské mentality je však zobrazen zcela věrně: Rusové si nikdy, od mongolských časů až po dnešek, nedokázali vážit práce. Nikdy se v Rusku nevyplácela. Nikdy si nedokázali představit jiný život než ten, že masy otroků trpně dřou v boji o holé přežití a sní o vzestupu do řad privilegované menšiny, která je brutálně odírá. Jelcinova doba, ve které se příběh odehrává, byla vzácným obdobím slabosti státu, kdy vládli oligarchové. Vzápětí Rusové s úlevou přijali obnovení normálních pořádků, když Putin, disponuje rostoucími ropnými příjmy, oligarchy změnil v opričníky a obnovil samoděržaví. --- Depresivní nálada, která z filmu dýchá, je však umocněna ještě jednou myšlenkou, zdaleka ne specificky ruskou (bohužel). Když chcete prodat perly a všude kolem je jen vepřín, jak asi pochodíte? V tomto případě je ruští vepři sežrali jako granule. Skoro doslova. --- Chytrý příběh, vynikající film. (08.01.2011)