Hana zakari no kimitači e: Ikemen paradise

Ze všech těch několika skupin a postav jsem si nejvíce zamilovala Tomiho Ikutu, byl skvělej, vtipnej, no prostě jsem se zamilovala. Taky ten s aurou a Nobuta (pardon) - Mizuki. Ti ostatní byli fakt ujetí do, pro mne až přehřáté míry :)) To myslím jen v tom dobrém. Je zajímavé, jak se zde nebojí ukázat celo-asijský problém (nerozeznání muže od ženy) :)) Funny to bylo chvilkami, ale že bych si to musela pustit ještě jednou, to asi ne. Určitě se podívám na něco s Nakatsu Shuichiem. (11.11.2014)

Nakatsu jako dokonalý komik, Sano lamač dívčích srdcí (což samozřejmě dělá jen tak mimochodem a vůůůbec o to nestojí) a naprosto nevěrohodná Maki Horikita. Kdo by téhle krásce věřil, že je kluk? Naštěstí se v japonských středoškolských bláznivých romancí na věrohodnost nehraje. Vsází se spíš na šílený humor, ulítlé nápady a "nečekané" zvraty. A to téhle partičce z Ósacké střední vychází. (03.04.2013)

Skladby Ikemen Boogie a St.Blosoom poslouchám stále dokola. Dynamické a hravé. To samé platí i o seriálu. Pokud člověk přijme velmi bláznivý japonský humor, místy jasně vycházející z mangy, má vyhráno. Ve své uletěnosti a šílenosti je toto dílko vpodstatě brilantní. Vtípky, nad kterými se směji ještě napotřetí ("doopravdy políbí každého"), Maki Horikita v "nepasivní" roli, ve které se mi líbí asi nejvíc, homosexuální školní lékař (komický a velmi charakterní současně) a hromady vedlejších, ale velmi propracovaných postaviček (asi nejvíc jsem "miloval" velitele kulturistické skupiny, jeho chování k podřízeným a ke své girlfriend). Konec mi nevadil, protože jsem chápal, že se tvůrci důstojně rozloučit musí. Speciál si odkládám, taiwanskou a korejskou verzi vidět nepotřebuji. Jediné místo, které mi ne zcela sedlo, byl díl, ve kterém přišel nový učitel, nicméně to mé celkové hodnocení nesnižuje. ■ Po opakováném vidění některých dílů: Stále se nad tím směji, vnímám i víc detailů a dokonce oceňuji ještě víc. ■ Vystihující (dostatečně praštěné) video OST St.Bloosom http://www.youtube.com/watch?v=roNEyLCRuc8 (28.05.2013)

I přes velkou oblíbenost jsem se trochu bála se na seriál podívat, neboť zdejší komentáře slibovaly obrovskou podobnost s mangou a díky mému nepříliš kladnému postoji k japonským komiksům jsem se tedy docela dlouho vyhýbala i tomuto seriálu. Když jsem to riskla, do několika prvních dílů jsem se skutečně musela nutit, protože mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na specifický šílený humor a oblíbila si postavy. Když se mi to však podařilo, pak jsem na seriál nedala dopustit a druhou polovinu si velmi užila. Námět se nezdá nic moc a podle mě ani skutečně není nic moc, osobně se mi moc nelíbí myšlenka, že Ašija Mizuki přestoupila na školu jen proto, aby prakticky neznámého člověka přivedla zpět na skok vysoký. Čeho si však cením nejvíc, je forma. Seriál bych v první řadě zařadila mezi komedie, jelikož komedií je každým coulem a to svým specifickým způsobem, ne takovým, jaký známe z řad jiných japonských hraných seriál, ale naprosto šíleným. Mnohým tedy nepadne do noty, ale druzí si jej zamilují. Jsem ráda, že se mi povedlo to druhé, ač po nějaké době, protože mi dílo přineslo spoustu smíchu a někdy mě ten smích dokonce dohnal až k slzám. Nejvíce se na tom podílejí postavy, protože škola je unikátní sbírkou těch nejšílenějších a nejnerealističtějších charakterů, které jsem si však po nějaké době oblíbila a nepřestávala žasnout a zároveň obdivovat herečky/herce, s jakou ochotou ze sebe dělají před miliony lidí blázny. Skvělé postavy a humor doplňuje výborná hudba. Několik scén sice bylo trochu mimo můj vkus, ale ty se bez problému ztratí v těch geniálních. Na Hanazakari no kimitači he budu určitě ráda vzpomínat. (21.04.2011)

Mé první dorama a trefa do černého, asi jsem si nemohla vybrat lépe. Oněch 5 hvězdiček je sice spíše za to jak jsem se bavila, než že by si je seriál opravdu zasloužil (skoro bych to viděla na guilty pleasure). Základní premisa je vskutku stupidní a slibuje už od začátku hojné množství crossdressingu, na kterém si Japonci tak rádi ujíždějí a hned si dokážete vytipovat dějové zvraty, ke kterým dojde. To ovšem ani nevadí, protože titulní trio je více než sympatické (Horikitě Maki sice toho kluka moc věřit nejde, ale je roztomilá, Oguri Shun jako cool týpek s dobrým srdcem získá na svou stranu každou divačku a Ikuta Toma je naprostý komediální talent), čekají nás šílené soutěže, které mezi sebou pořádají jednotlivé koleje (kromě relativně normální koleje sportovců jsou tu ještě mí favoriti, kolej bojových umění, vedená tvrdou rukou jejich vedoucího a kolej jakýchsi divadelníků, kteří jsou jak z jiného světa (věřím, že tady už i milovníci japonského humoru nechápou, protože, co ti tam občas dělají...)). Vůbec klání a rivalita mezi jednotlivými kolejemi je vždy základem každého dílu a už jenom kvůli nim by si Hanazakari no kimitachi e zasloužilo šoupnout do profilu žánr komedie. Ona i ta dramatická složka má v sobě vždy velký podíl humoru. A ačkoliv nejpodstatnější je tady ústřední milostný trojúhelník, s rozvíjením této zápletky se šetří a divák se nemusí bát přehnaného citového vydírání a i konec stojí někde na pomezí happy endu. Každopádně už mě dlouho tak nebolelo břicho od smíchu, a i nějaké to dojetí se objevilo. (11.04.2009)