Zažít Woodstock

Kdyby to točil neznámý režisér a ještě k tomu jako prvotinu, zvedal bych oba palce k nebesům a provolával slávu LSD, trávě a éře dětí květin. S vědomím, že za touhle bohapustou prázdnotou stojí Ang Lee, jsem ale na rozpacích. Figurky jsou na šachovnici rozestavěny skvěle, do půlky filmu (než začne samotný Woodstock) se dá říct, že to o něčem je, ale co následuje poté je jen hrstka samoúčelných poetických scének, které mají zakrýt skutečnost, že se pod nánosem woodstockého bahne skrývá pouze zidealizovaná oddychovka bez výraznější chuti a zápachu, v níž se žádná z figurek nepohne ani o píď. P.S.: Schreiber na hrad! (27.08.2009)

Ang Lee je očividně moc velký suchar, na to aby natočil film o Woodstocku. Místo toho vypráví o rodinných hodnotách, které jsou asi tak zajímavé jako recyklace kelímků na titulním festivalu. Samotný Woodstock je pro něj kulisou, nutnou dekorací, tématem hrajícím v dáli. Stojíme za plotem, na pódiu se míhají figurky a nám s pernamentkou zbývají jen oči pro pláč. Ang Lee by měl někdy zkusit LSD, jít do kotle pod podium a opravdu zažít Woodstock, pak by pochopil proč mě tím odstupem naštval až do morku kostí. Když Woodstock tak dokument z roku 1970 ( http://www.youtube.com/watch?v=6v1sGABKOeE ) (01.10.2009)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)

Líp to natočit nešlo. Far Out. -- Tenhle "pohled z boku" a ještě s hlavní postavou, která se mezi hippies neřadí, se mi líbil moc. Právě proto, že nejede podle toho nejjednoduššího, nejočekávanějšího ( viz koment Che Guevara) a imho taky nejzbytečnějšího konceptu. Ztotožnění s hlavní postavou vysoké, i když má všechny předpoklady abych ho odstřelil jako nezajímavou postavu. A několik magických scén se taky najde. 90%. (06.12.2009)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)